Krásné skicy, vzpomínky, vždycky je okořeníte. Také jsem tu hru miloval i hrál. Dnes už příliš nesleduji. Znechucením a věnováním se podstatnějším věcem. Ale MS zatím nevynechávám. Tak dnes jste se akorát trefil do našeho postupu a famoznímu obratu právě Javorových listů.

Děkuji Vám moc, pane Červenko, za návštěvu a komentář. Já už také hokej moc nesleduji, i když jsem kdysi, když jsem bydlel na Kladně, zápasy hojně navštěvoval. Ale už je to dávno . Na sestřih toho obratu jsem se právě podíval. To tedy bylo něco .

Moc děkuji .

Hokej je jediný sport, který jsem v minulosti dokázala sledovat, a to zpravidla až v jeho rozhodující poslední třetině. A to za naší největší hokejové slávy a při rozhodujících zápasech na nistrovství světa je občas sleduji i dnes. Jména Tumba Johanson, Ragulin, některych našich hráčů například Konopýsek, Bunmík, Golonka, z brankářů Holeček, Dzurila a dalších mi utkvělo v paměti dodnes.

Na co ale nikdy nezapomenu je moje náhodné osobní někdy v šedesátých letech. Bylo mi tehdy asi19 let a nastoupila jsem své první zaměstnání ve Zlíně. Moje o nějaký rok starší kolegyně mě jednou přemluvila, abychom si zašli k večeru na kávu do místního baru Akvárium. Po nějaké chvíli se tam přiřítila skupina rozjařených mužů, která na sebe okamžitě upoutala pozornost. Byl to hokejový tým našich tehdejších hokejových reprezentantů v čele s Vladimírem Zábrodským. V ten den sehráli zápas se zlínskými hokejisty a prohrál 6 –0. Hokejoví hráči přišli tam zapít svoji nečekanou prohru. A nebyli kupodivu vůbec smutní, ba naopak, veselí. Neustále se smáli, vtipkovali, hojně popíjeli - hlavně pivo, které jim roznášel jejich nejmladší spoluhráč, Charouz. Zanedlouho si k našemu stolku přisedl největší a nejmohutnější z nich, kapitán týmu

V. Zábrodský a začal si z nás, mladých holek, dělat legraci. Bylo mi divné, proč jsou tak veselí když tolik prohráli, ale bylo mi řečeno, že oni ten zápas ve Zlíně nebrali příliš vážně, spíš jen jako takový rozjezd, povyražení. Byli to prostě frajeři....

A přidávám za zajímavý blog a pěkné akvarely. (I když jméno hokejisty Franka Hucka mi nic neříká).

Taky jsem jako kluk náruživě sledoval MS v hokeji a zpaměti znal sestavy tehdejší silné čtyřky. Dnes mi neříkají ani jména některých našich reprezentantů. Od určité doby prostě nemám nervy sledovat nervy drásající zápasy/ stokrát si mohu říkat, že jde jen o sport/

Díky Miroslave za nostalgickou vzpomínku na dobu, kdy jsem si jako kluk myslel, že pojedu na olympiádu jako reprezentant. Zhruba to vycházelo na Moskvu nebo Montreal Ha, ha.

Díky moc, Viléme. Tak to jsme na tom podobně, ani mně některá jména našich reprezentantů nic moc neříkají . Veškeré výsledky sleduji ex post na internetu .

Moc milá vzpominka na hokej „starých” časů. A překrásné portréty(!). Javorovým listům jsem taky vždycky fandil. Na Hucka jsem nezapomněl, ani na brankáře Seth Martina. Nebyl to ten, který chytal v pokleku..?

Srdečně zdravím, Miroslave.

Děkuji Ti za návštěvu a komentář, Tomáši. Já myslím, že že to byl Seth Martin. Vzpomínám, že v pokleku chytal také Ken Dryden, který byl tehdy na brankáře hodně velký. Přeji Ti krásné dny .