Mír

Vše se mění. Život je úhel pohledu. Tak pravil filozof na trůně, Marcus Aurelius. Naše chápání skutečnosti je pouze prchavý, pomíjivý názor.

Se svými novými přáteli sedíme ve svahu pod Strahovským klášterem. Vlastně se ani moc neznáme. Vždyť jsme spolu teprve týden. Je podzimní večer. Pod námi dýchá velkoměsto. Světla nábřeží se odrážejí na hladině Vltavy.
Každý z nás má svůj sen, svou cestu před sebou. Nějakou dobu půjdeme stejným směrem a budeme mít stejný cíl. Ale to se za čas změní, naše cesty se rozejdou...
Co čeká asi mě?
Hrušky z okolních stromů chutnají sladce. Budou tak chutnat i dny, měsíce a roky mého života, které mám před sebou?
***
Dnes jsem na stejném místě. A do sadu opět zavítal podzim.
Některé podzimní dny se podobají těm jarním. Počasí se každou chvíli mění. Po silnici tečou vodní stružky, jako při jarním tání. Listy stromů jsou zelenožluté.
Takových dní, jako je ten dnešní, už moc nebude.
V trávě ještě poletuje zpozdilý hmyz a chystá se na zimu.
Za stromem – je to liliovník tulipánokvětý – se schovala zrzavá veverka s oříškem.

Z borovice slétl maličký ptáček. Je to ten nejmenší – střízlík se zvednutým ocáskem.

Je krásné být na světě, napadne mě.
Je krásné, když je mír. Venku i uvnitř...