V těch májových dnech roku 1945

6. 05. 2021 12:51:26
Když jsem před mnoha lety přišel do Prahy, zaujalo mě množství pamětních desek a pomníčků věnovaných obětem pražského povstání. V květnových dnech u nich stávali pionýři.

Staří pánové sedí na lavičce u říčky.


Voda líně plyne, stejně jako jejich hovor a staré hrušně kvetou. Však je květen.

„U nás v parku je pomníček padlým během pražského povstání,“ řekne pan Morávek. „ A vedle něj teď krásně kvete třešnička. Já myslím, že je to Sakura.
Vždycky koukám na jména a data na tom pomníčku a říkám si, že teď by už asi byli stejně všichni mrtví. Ale tenkrát měli ještě kus života před sebou. Někteří skoro celý ...“

„Já vám k tomu něco povím,“ promluví po chvíli ticha pan Matějka.
„Ale matematiku nechte, prosím, stranou,“ požádá pan Šturm.

„Můj otec byl učitel. Učil matematiku a fyziku.“ Slovo „matematiku“ pan Matějka zdůrazní.
„Tak to z vás měl jistě táta učitel radost, když jste to dotáhl na profesora,“ řekne pan Šturm uštěpačně.
„Ale no tak, nechte ho mluvit...,“ pokárá ho pan Morávek.
„Já jsem tehdy ještě samozřejmě nebyl na světě," pokračuje pan Matějka. "Otec měl ve třídě jednoho hocha, Toník Prouza se jmenoval. Měl jenom maminku a bydlel ve stejném domě jako tehdy můj táta. Byl to chytrý kluk, ale neučil se a tomu odpovídaly jeho známky.
Táta mu říkal: „Kdyby ses učil, Toníku, mohl bys mít jedničky od shora dolů.“
Ale on, že to nebude potřebovat, jelikož ho bude živit fotbal.
A on ten Tonda opravdu hrál fotbal náramně. Však už válel za Meteor.
To jen tak na okraj. V těch květnových dnech v pětačtyřicátém to už vřelo. Lidé stavěli barikády a každý už prý cítil, že válka se chýlí ke konci. Toho dne, o kterém je řeč, byl Tonda už od rána duchem nepřítomen. Ještě víc, než jindy. A můj otec měl strach, aby se ten Toník do něčeho nezapletl. Cítil za něj tak nějak zodpovědnost, když kluk neměl tátu. A tak Tondu nechal po škole. Otec seděl za katedrou, opravoval písemky a Tonda dostal nějaké příklady.

Otec ale brzy potřeboval do kabinetu, aby si přinesl další sešity a tak milého Tondu ve třídě zamknul.
Když se po chvíli vrátil, byla třída prázdná. Tonda utekl oknem. Spustil se z druhého patra po okapové rouře! Tak moc se dral vstříc svému osudu.
Pomáhal někde stavět barikádu. Dospělí ho prý odháněli, ale kdepak Tonda. A večer ho tam zastihla smrt. A tak nějak... no, blbě. Snad ho zasypalo nějaké železo nebo co.
Víte, já si to představuju tak... Znáte „Danse macabre“, tedy „Tanec smrti“ od Alfreda Rethela? Ono jich to dělalo víc, třeba Holbein. Ale ty Rethelovy dřevoryty jsou, aspoň pro mě, nejpůsobivější. Hlavně ten list, kde se smrt blíží na koni k městu. Člověk ještě nic netuší, dělá si nějaké ty své blbosti, o kterých myslí, že jsou nejdůležitější na světě, a zatím už mu polní cestou cválá vstříc Smrťák. A jede najisto...“
Pan Matějka se kamsi zahledí, snad do své paměti:

„V ulici, kde stála ta barikáda je pamětní deska. Je na ní Toník a další dva chlapi, kteří tam pak padli. Bylo mu patnáct. Ten by tady ještě dnes teoreticky mohl být. A protože už asi není nikdo, kdo by Tondu znal, tak tam chodím já a dávám k té desce kytičku. “
Pan Matějka se odmlčel a po chvíli tiše dodal: “A brzo už nebude nikdo, kdo by tam tu kytičku dal...“
„Tak tyhle řeči mám nejradši,“ řekne pan Šturm.

Všichni mlčí a pozorují hladinu říčky, na které se odráží jarní slunce.

„Já si vzpomínám,“ začal pan Morávek,“ že kdysi – bylo to dvacet, možná pětadvacet let po válce – se ve světě dělala nějaká anketa mezi studenty. Co si jako myslí o válce. A tam byly i takové odpovědi, že to musí být skvělý pocit, být mezi těmi, kdo vítězí. Fakt dost hrůza. Byla prý jen jedna země, kde všichni dotázaní studenti odpověděli, že válka je strašná věc a musíme udělat všechno pro to, aby se neopakovala. A víte, která země to byla? To byste asi neuhodli - bylo to Japonsko.“
Pan Morávek ukáže na říčku:
„Podívejte, už je tady zase!“
Na hladinu se právě snesla mandarínská kachnička. Pohlédla na pány na lavičce a pak se vydala k druhému břehu.
„Ten prostě jenom je. Tady a teď. Kéž bychom to také dokázali...“ zakončí pan Morávek.

Autor: Miroslav Pavlíček | čtvrtek 6.5.2021 12:51 | karma článku: 28.28 | přečteno: 485x

Další články blogera

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Konexe

Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.

20.3.2024 v 14:46 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 309 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Smrt na plese

"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"

7.3.2024 v 12:08 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 587 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Noty

Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!

26.1.2024 v 11:52 | Karma článku: 23.05 | Přečteno: 306 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 6.98 | Přečteno: 107 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 143 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 5.00 | Přečteno: 133 | Diskuse
Počet článků 295 Celková karma 20.08 Průměrná čtenost 505

Jsem...

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...