Nevstávej, ty starej troubo, to jsem jen já...
Byl to obyčejný tulák, který nikomu neškodil, pokračoval inspektor Šturm. Spával na lavičce v parku. Chodil jsem kolem něj každý den do práce. On vždy vstal z té své lavičky a uctivě zdravil. Já jsem chtěl, aby zůstal sedět. Jednak nemohl na nohy a jednak tohle nemám rád…před Bohem jsme si všichni rovni. A ti šašci, co si myslí, že…, inspektor se zarazil a mávl rukou.
Občas jsme s ním prohodil pár slov. Někdy jsem mu přispěl na jeho skromné živobytí. Při těch slovech pan Matějka významně zvedl obočí, ale nic neřekl.
Šturm se napil piva a nevlídně pohlédl na kouřícího pana Morávka a ten cigaretu uhasil.
Tehdy ho totiž někdo zmlátil. Ale jak, pánové. Hrůza hrůz. Nechal jsem ho odvézt do špitálu a pokoušel jsem se ho vyslechnout. Moc mi toho neřekl, ale to hlavní ano.
Byla to taková partička synáčků z lepších rodin. My jsme o nich věděli a registrovali nějaké stížnosti, ale s tím moc nenaděláte. Ovšem tehdy se pobavili tím, že zmlátili toho starého, bezbranného chudáka.
Vzal jsem našeho praktikanta – to abych měl svědka – a jeli jsem do vily továrníka Bárty, tam co je teď školka. Bárta junior byl totiž, podle toho nešťastníka, ten nejaktivnější z té povedené party.
Byl tam zrovna náhodou jeho právník, takový nepříjemný, hubený chlap. My jsme mu říkali, ani nevím proč, Vyzunkl.
Mladý samozřejmě, že nic neví (že byl v kině) a starý se nás snažil vypoklonkovat.
Podívejte, poškozený vypověděl, že ten, kdo ho nejvíc mlátil má na předloktí levé ruky vytetovaný kříž a meč nebo dýku. Tak kdyby mladý pán mohl ukázat předloktí a jestli tam nic není, tak se omluvíme a půjdeme.
To si piště, že se omluvíte! Ovšem konsekvence to pro vás mít bude. A hodně nepříjemné. Takový nesmysl! Můj syn žádné tetování nemá. No ukaž ruku. Mladýmu se nechtělo, tak ho otec sám popadl ...
Ale mladý se mu vytrhk a začal, přes marnou snahu toho právníka, hystericky křičet.
Ty se do toho nemotej, Vyzunkl, pomyslel jsem si.
Sranda bude, povídám , to se nebojte mládenče. Ten tulák totiž dnes ráno svým zraněním podlehl…
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |