Nedávný pražský host Mike Tyson

Tak do Česka zavítal Mike Tyson se svou show. V několika článcích a diskuzích sklidil většinou záporné reakce až posměch; skoro jakoby přijel o pár dní dříve na jednu úplně jinou akci. Myslím, že nezaslouženě.

Mike Tyson byl především fenomenální boxer. Bezpochyby se ovšem jedná o hodně kontroverzní osobnost. Podíváme-li se však na jeho excesy v kontextu  jeho života, zejména těžkého dětství, troufnu si říct, že je budeme vnímat nejspíš trochu jinak… Jsme-li tedy schopni jisté empatie.  Mohli bychom také zmínit jeho charitativní aktivity ve prospěch dětí a zvířat…

                                                                     ***

Sám Mike říkal „byl jsem chudý černoch, který směřoval… co já vím kam…“. Cíl toho směřování se ovšem brzo ukázal – polepšovna pro „nenapravitelné“ v Johnstownu. A právě tam, v prostředí plném beznaděje, ho objevil Cus d’Amato a nasměroval ho jinam. Ta cesta – jakkoli křivolaká a s řadou odboček - z bahna velkoměstské periferie až k titulům „Heavyweight Champion“ je obdivuhodná a pro mnohé inspirativní. Trochu připomíná cestu Sonnyho Listona.

                                                                     ***

Zalistoval jsem v zajímavé knize „The ultimate book of Boxing List“, kterou napsali nanejvýš zasvěcení autoři Bert Randolph Sugar a Teddy Atlas. Pokusili se – pravda namnoze na základě subjektivního hodnocení - sestavit nejrůznější (často až absurdní – jako třeba „Nejlepší přezdívka“) boxerské žebříčky.

Železný Mike zanechal svou stopu v několika z nich. Já bych zmínil jediný:

Boxer, kterého se soupeři nejvíc obávali (Mikeovi je zde přisouzeno 4. místo)

Uvážíme-li, že „Iron Mike“ rozdával od začátku své kariéry knockouty jak na běžícím pásu, není divu, že naháněl soupeřům strach. V knize se například uvádí, že Bruce Seldon byl tak překonán strachem, že ve vzájemném duelu padl a vzdal po úderu, který ho vlastně spíše minul.
Za zmínku stojí, že na první místo tohoto žebříčku autoři zařadili právě již zmíněného Sonnyho Listona (muže s kamennou tváří).

                                                                    ***

Já bych zde ale rád připomněl jeden kouzelný Mikeův výrok, který jsem si dovolil implementovat do zcela jiného, totiž podnikatelského prostředí, reprezentovaného - jak jinak - panem Samlerem a jeho šéfem, panem Amlerem. Má totiž dosti obecnou platnost, řekl bych.