Plot

Plot je dnes výbušné téma. Někteří chtějí ploty stavět, jiní bourat. Slavný americký básník Robert Frost napsal: “Nikdy nebourej plot, když nevíš, proč byl postaven.“

Ten starý dům stál v klidné čtvrti. Byl to velmi starý dům, jistě víc než sto let. Od tiché ulice ho dělil dřevěný plot, porostlý psím vínem, břečťanem a plaménkem. Někde prorůstal pámelník a vlaštovičník.

Stará paní, která v domě bydlela, nechávala plotu volnost. Jen občas se objevil mladík, snad vnuk staré paní, aby ho zastřihl.

Plot byl plný života.

Hnízdil v něm kos i červenka, temné nitro obývaly desítky pruhovaných šneků - páskovek a jako hnědá myška jím prolézal maličký střízlíček. Od časného jara po listech pobíhali páteříčci sněhoví a v ranní rose se třpytily pavučiny pavouka křižáka.

Bylo tak krásné procházet kolem toho plotu!

Pak se ale stará paní odstěhovala.

                                                              ***         

Nový majitel domu postavil nový plot. Z betonu a oceli....

A ten plot je dočista mrtvý.