Pondělí 1. června 2020, svátek má Laura
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 1. června 2020 Laura

Noční dravci aneb esence Ameriky

15. 05. 2020 14:19:19
Poslouchali jsme různé skupiny a moc se nestarali, jestli jsou anglické nebo americké. Anglických bylo víc. Mnohem víc. Z těch amerických jsem měl nejraději Doors a Creedence. Symboly Ameriky. Esence Ameriky, myslel jsem.

Později jsem se bavil s jedním americkým kolegou a zavedl také řeč na toto téma.
„Jo, jsou dobré, ale nemohou to být symboly Ameriky“ řekl. „Už proto, že jsou to skupiny, chápeš? Amerika, to je individualismus. Osamělci, sledující jen svoji cestu. V muzice? Třeba Sinatra, Miles Davis a tak...“
***
Když se dnes podívám na obrazy Edwarda Hoppera, dal bych mu za pravdu.
***
Jake Rowney měl pocit, že ten skromný keřík kvetoucího hlohu, který minul cestou, je jedinou živou duší v téhle betonové džungli. Jedinou bytostí, která mu byla blízká, které by se chtěl dotknout.
Lidé, které potkal, mu připadali mrtví. Živí a současně mrtví.

Nesnášel tohle město, kam ho zavedly povinnosti a těšil se, až bude doma. Těšil se na jarní řeku, zelené stromy a zpěv ptáků. Ještě jedna schůzka zítra dopoledne a pak...
Jake se při té představě usmál a napil se drinku. Bylo to dobré. Zdvihl palec směrem k barmanovi a uznale pokýval hlavou. Barman odpověděl úsměvem a lehkou úklonou.

Kromě něho a toho mlčenlivého barmana zde byla ještě ta podivná dvojice. Orlí nos a červené šaty.

Zalétaly k němu útržky jejich hovoru, z kterého mrazilo. Mluvili tiše.
„Přidržím ji tam dýl...“
„Peníze jsou v knihovně v prvním...“
„Nesmíš to zase zbabrat...“
Pak přešli do úplného šepotu a Jake už nerozuměl nic.

Zvláštní, pomyslel si, že jim nevadí, že je ten barman slyší. Byl teď úplně u nich, takže musel rozumět každé slovo. Ale jako by neslyšel. Ani nehnul brvou a umýval sklenice. Profík? Nebo to snad hraje s nimi? Kdo ví...

Pak se ti dva náhle sebrali a vyšli do noci. Hezká ženská, napadlo Jakea a zadíval se na její křivky v těsných, červených šatech, mizící ve tmě. Škoda, jestli ji ten s orlím nosem do něčeho zatáhne...
Jake se otočil na barmana, který stále leštil sklenice. "The only living boy in NY" napadla ho slova nějaké písně. Jo, tenhle vypadá - na rozdíl od těch dvou - fakt sympaticky. I když je asi němý. Jake se té myšlence usmál. Aby navázal kontak, řekl zcela zbytečnou větu:

Barman se usmál, ale než stačil cokoli říct, ozvalo se z kuchyně: "Jacek!!"

*) Hned!
**) Ne hned, okamžitě!
***

Komentář Nikol a Fabiána

Fabian: "Jak říká Otec Wojciech - wszędzie jest dużo Polaków"
Nikol: "Jakože všude je hodně Poláků?"
Fabian (směje se):"Tak!"
***
Pozn.: Inspirováno obrazem Edwarda Hoppera "Nighthawks"
https://literaryfictions.files.wordpress.com/2015/05/nighthawks-by-edward-hopper.jpg



Autor: Miroslav Pavlíček | pátek 15.5.2020 14:19 | karma článku: 21.75 | přečteno: 413x

Další články blogera

Miroslav Pavlíček

Pan Amler se představuje

„Neznáte mě. Ledaže byste četli (tedy nikoli Dobrodružství Toma Sawyera, nýbrž) „Informace z PMO“. Ale to bych se divil. To byste totiž museli pracovat v S, kde autor tohoto blogu obtěžoval své kolegy právě tímto plátkem.

30.5.2020 v 12:37 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 307 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Tenhle zmetek už víckrát nepoletí!

Bylo to tak nebo nebylo? Ani o událostech z doby celkem nedávné se nelze jen tak dopátrat objektivní pravdy. Jojo, dějepis...

23.5.2020 v 12:29 | Karma článku: 27.41 | Přečteno: 849 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Kancelář v noci

Na počátku let sedmdesátých proniklo na obou březích Atlantiku na první místa žebříčků album „Every picture tells a story“. Autorem byl Rod Stewart, někdejší zpěvák skupiny "Faces". Název alba a ústřední písně je pravdivý. Ale...

6.5.2020 v 12:58 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 430 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Svatodušní neděle - stvoření nového života.

Jsou to už více jak dva tisíce let co se neděli co neděli shromažďuje křesťanská církev. Nebylo by to asi možné, kdyby si měla připomínat jen památku jednoho pozoruhodně moudrého palestinského tesaře

31.5.2020 v 23:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Jakub Dajč

Město v plamenech

Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.

31.5.2020 v 4:56 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 589 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Pan Amler se představuje

„Neznáte mě. Ledaže byste četli (tedy nikoli Dobrodružství Toma Sawyera, nýbrž) „Informace z PMO“. Ale to bych se divil. To byste totiž museli pracovat v S, kde autor tohoto blogu obtěžoval své kolegy právě tímto plátkem.

30.5.2020 v 12:37 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 307 | Diskuse

Filip Vracovský

Oči mrtvých

Další střípky ze vzpomínek těch, kteří tu už se mnou nejsou. Ale pořád slyším jejich hlas. To že se srdce zastavilo, někdy nic neznamená.

29.5.2020 v 13:54 | Karma článku: 22.07 | Přečteno: 510 | Diskuse

Marek Ryšánek

Osvícení skrze pád - úvaha před svatodušními svátky.

Žákovi, který se tak pachtil za svým osvícením, až tělesně zeslábl, Mistr řekl: „ Paprsek světla můžeš chytit – ale ne svýma rukama. Můžeš dosáhnout osvícení – ale ne svou snahou.“

28.5.2020 v 22:47 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 181 | Diskuse
Počet článků 179 Celková karma 23.01 Průměrná čtenost 519

Jsem...

 

Najdete na iDNES.cz