Pondělí 1. června 2020, svátek má Laura
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 1. června 2020 Laura

O lhaní

21. 02. 2020 13:57:55
Tak ono lhát se nemá, to je jasné. Ale ukažte mi někoho, kdo nikdy nezalhal, že. A například takový politik to chudák nemá vůbec jednoduché. Ten musí dokonce umět o svých lžích přesvědčit ostatní. A ono to jde!

Jednou odpoledne seděl pan učitel Bošek ve svém kabinetu a opravoval písemné práce.

Ale moc mu to nešlo. Ne a ne se soustředit. Něco ho stále rušilo...

No jistě. Kluci hrají fotbal a křičí jeden přes druhého.

A tak se v hlavě pana učitele zrodila taková... no trochu podivná myšlenka.
Vyklonil se z okna a zavolal:

Chlapci popadli míč a odběhli.

Pan učitel Bošek se pustil znovu do opravování, když tu zase uslyšel venku nějaký hluk. Opět se objevil v okně. Po silnici spěchal dav lidí k lesu.

„Pane učiteli, poběžte se podívat, na poli za lesem přistála vzducholoď!“ zvolal kdosi.
A pan učitel už běžel po schodech dolů, aby se připojil k ostatním.

***
Občanské průkazy nám přišel do školy rozdávat nadpraporčík Kalfus. Předávalo se v tělocvičně a všichni, kdo měli průkaz obdržet se tam shromáždili. Tedy i já.
Pan nadpraporčík Kalfus byl bezvadný chlap – muž ostře řezané tváře, ale srdce měkkého. S nadhledem a pochopením řešil všelijaké naše lumpárny. Vždycky říkal: „Chlapci, proč to děláte? Co by tomu řekli vaši tatínkové“. A my jsme slibovali: “My už to dělat nebudeme, pane Kalfus“. A on si vzdychl: „No jen aby!“. A významně zvedl prst a obočí.
Teď nahlédl do nějakého papíru a řekl:

A vyslovil mé jméno. Při tom se na mě podíval a zvedl významně prst a obočí. Jen tak na okraj - ten Hausmann, který vyšel v sedmé třídě, byl známý grázl, který kašlal na všechno.

To, že jsem nemohl občanský průkaz obdržet já, bylo celkem nabíledni, jelikož jsem neodevzdal vůbec nic: ani žádost, ani fotografii.

Co mě však dodnes udivuje je to, že – i když jsem samozřejmě věděl, že průkaz nedostanu – tak jsem si tam pro něj šel. Dokonce jsem si vzal i pero, abych ho mohl podepsat. Co byste tomu řekli?

***
Nikol a Fabian jsou dva mladí lidé, řekněme studenti. On je navíc sportovec, ona hraje na klavír.

Nikol řekla: „Není těžké uvěřit vlastním lžím...“

A Fabian dodal: „Nebo představám, které jsme si o sobě vytvořili...“

Autor: Miroslav Pavlíček | pátek 21.2.2020 13:57 | karma článku: 24.12 | přečteno: 468x

Další články blogera

Miroslav Pavlíček

Pan Amler se představuje

„Neznáte mě. Ledaže byste četli (tedy nikoli Dobrodružství Toma Sawyera, nýbrž) „Informace z PMO“. Ale to bych se divil. To byste totiž museli pracovat v S, kde autor tohoto blogu obtěžoval své kolegy právě tímto plátkem.

30.5.2020 v 12:37 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 307 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Tenhle zmetek už víckrát nepoletí!

Bylo to tak nebo nebylo? Ani o událostech z doby celkem nedávné se nelze jen tak dopátrat objektivní pravdy. Jojo, dějepis...

23.5.2020 v 12:29 | Karma článku: 27.41 | Přečteno: 849 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Noční dravci aneb esence Ameriky

Poslouchali jsme různé skupiny a moc se nestarali, jestli jsou anglické nebo americké. Anglických bylo víc. Mnohem víc. Z těch amerických jsem měl nejraději Doors a Creedence. Symboly Ameriky. Esence Ameriky, myslel jsem.

15.5.2020 v 14:19 | Karma článku: 21.75 | Přečteno: 413 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Kancelář v noci

Na počátku let sedmdesátých proniklo na obou březích Atlantiku na první místa žebříčků album „Every picture tells a story“. Autorem byl Rod Stewart, někdejší zpěvák skupiny "Faces". Název alba a ústřední písně je pravdivý. Ale...

6.5.2020 v 12:58 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 430 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Marek Ryšánek

Svatodušní neděle - stvoření nového života.

Jsou to už více jak dva tisíce let co se neděli co neděli shromažďuje křesťanská církev. Nebylo by to asi možné, kdyby si měla připomínat jen památku jednoho pozoruhodně moudrého palestinského tesaře

31.5.2020 v 23:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jakub Dajč

Město v plamenech

Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.

31.5.2020 v 4:56 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 592 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Pan Amler se představuje

„Neznáte mě. Ledaže byste četli (tedy nikoli Dobrodružství Toma Sawyera, nýbrž) „Informace z PMO“. Ale to bych se divil. To byste totiž museli pracovat v S, kde autor tohoto blogu obtěžoval své kolegy právě tímto plátkem.

30.5.2020 v 12:37 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 307 | Diskuse

Filip Vracovský

Oči mrtvých

Další střípky ze vzpomínek těch, kteří tu už se mnou nejsou. Ale pořád slyším jejich hlas. To že se srdce zastavilo, někdy nic neznamená.

29.5.2020 v 13:54 | Karma článku: 22.07 | Přečteno: 510 | Diskuse

Marek Ryšánek

Osvícení skrze pád - úvaha před svatodušními svátky.

Žákovi, který se tak pachtil za svým osvícením, až tělesně zeslábl, Mistr řekl: „ Paprsek světla můžeš chytit – ale ne svýma rukama. Můžeš dosáhnout osvícení – ale ne svou snahou.“

28.5.2020 v 22:47 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 181 | Diskuse
Počet článků 179 Celková karma 23.01 Průměrná čtenost 519

Jsem...

 

Najdete na iDNES.cz