Cena peněz
Pan Morávek se podíval po svých spolustolovnících a dodal jaksi omluvně: „Nebude to tak zajímavé jako příhody tady inspektora Šturma, ale přece…
Stázi a Máry byly sestry. Staré panny. Byly z přízně, vlastně mé tety, i když vzdálenější. Bydlely spolu v dělnické kolonii na kraji města.
Měly tam dvě místnosti – kuchyň, do které se vcházelo přímo z ulice a zadní, slavnostní pokoj. Ony obývaly jen tu kuchyň, kde také spaly. V pokoji byly skříně, postel pro hosty, kteří nechodili, obraz Kalvárie a vybledlá fotografie slečny Stázi a pana Jarolímka, který se jí kdysi dvořil.
Tu fotku jsem měl rád od dětství. Takové kníry jste neviděli, pánové".
Po těch slovech si pánové Šturm i Matějka bezděčně přejeli prstem po svých knírech.
"Ale vždycky jsem si říkal, že je na těch dvou vidět, že se nikdy nevezmou. Ona byla taková smutná a on… lhostejný. No nic. Sestry celý život pracovaly v textilce. Tedy v přádelně. Pánové, kdo jste tam byl, tak víte, že není o co stát. Ten smrad, randál a tak. Máry dostala dokonce nějaké vyznamenání, tak dobrá přadlena to byla.
A protože žily takový, řekl bych minimalistický život a nic neutrácely, peníze se jim na knížce hromadily. Jednou jsem je přišel navštívit a Máry se jen tak mimochodem zmínila, že tam mají už sto tisíc a co jako že s tím. Já jim povídám: ‚Máry (ona byla v té dvojce ta hlavní, velitelka), tady kousek je na prodej pěkný domek. Ten by byl tak akorát pro vás. Tady nemáte vodu (chodily k pumpě před domem), ani záchod (ten byl naproti přes dvůr). Tam budete mít všechno‘. Ale ona se jen usmívala, že jim jako stačí, co mají. Tak se tam pojďte aspoň podívat, povídám, je to tak deset minut. Tak si na sebe vzaly ty své staré černé kabáty a šli jsme. Byly tak malinké a bezbranné, bylo mi jich líto.
Když jsme přišli před dům, tak se jen tak dívaly a usmívaly se. Ani nechtěly jít dovnitř. Měl jsem dojem, že Stázi by si možná dala říct, ale Máry zavrtěla hlavou. A ta, jak jsem řekl, o všem rozhodovala. ‚Kdepak hochu, co bychom s tím dělaly‘, řekla jen a šli jsme zpátky. Ještě jsem je párkrát zkusil přesvědčit, ale bylo to marné.
A to je všechno. Jen zbývá dodat, že to bylo v třiapadesátém a měsíc na to přišla měna“. Pan Morávek pokýval hlavou. „ Jo, jo, najednou z toho měly dva tisíce, pánové. Dva tisíce“.
„Hm.. to je smutný příběh“, řekl pan Matějka.
„Já vám vlastně ani nevím", povídá pan Morávek, „ony si nakonec možná dokonce oddechly…“
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |