Jak kněží na Srpku mši sloužili

O kněžích se teď hodně mluví v souvislosti s polským filmem "Klér". Já mám k Polsku vřelý vztah, tak bych také rád přispěl troškou do mlýna.

Tak předně, toto je srpek. Srpek obecný z čeledi miříkovitých.
 

Vsadím se, že i když ho znáte, tak takto byste ho nepoznali. Někdy je – a to platí obecně – lepší celkový pohled, víte? Vytváří totiž polokulovité útvary, klidně i o průměru kolem půl metru, které sedí na okrajích polních cest a vítají poutníky:

Legrační je, že když za tu polokouli zataháte, hýbe se jako jeden celek – stonky totiž vyrůstají z jednoho základu a jsou propletené. V Praze a okolí je srpek hojný.

Tak, to bychom měli místo konání. A teď účinkující, tedy kněží.
No, on ten kněz je vlastně kněžice. Jako děti jsme mu říkali kněz (polsky ksiądz, čti kšonc), ovšem je to přece jen kněžice. Kněžice páskovaná.

Na tom srpku to onu neděli, o které je řeč, vypadalo nějak takto: 

Po obřadním tanci dochází ke kopulaci. Následně klade samička vajíčka na svrchní stranu listů. Popravdě řečeno, to tam vypadalo spíš takto:
 

A ta bohoslužba?
Já myslím, že v přírodě se všechno děje ku chvále a slávě Nejvyššího…