Byl to obyčejný tulák, který nikomu neškodil, pokračoval inspektor Šturm. Spával na lavičce v parku. Chodil jsem kolem něj každý den do práce. On vždy vstal z té své lavičky a uctivě zdravil. Já jsem chtěl, aby zůstal sedět. Jednak nemohl na nohy a jednak tohle nemám rád...před Bohem jsme si všichni rovni. A ti šašci, co si myslí, že..., inspektor se zarazil a mávl rukou.
Občas jsme s ním prohodil pár slov. Někdy jsem mu přispěl na jeho skromné živobytí. Při těch slovech pan Matějka významně zvedl obočí, ale nic neřekl.
Šturm se napil piva a nevlídně pohlédl na kouřícího pana Morávka a ten cigaretu uhasil.
Tehdy ho totiž někdo zmlátil. Ale jak, pánové. Hrůza hrůz. Nechal jsem ho odvézt do špitálu a pokoušel jsem se ho vyslechnout. Moc mi toho neřekl, ale to hlavní ano.
Byla to taková partička synáčků z lepších rodin. My jsme o nich věděli a registrovali nějaké stížnosti, ale s tím moc nenaděláte. Ovšem tehdy se pobavili tím, že zmlátili toho starého, bezbranného chudáka.
Vzal jsem našeho praktikanta – to abych měl svědka – a jeli jsem do vily továrníka Bárty, tam co je teď školka. Bárta junior byl totiž, podle toho nešťastníka, ten nejaktivnější z té povedené party.
Byl tam zrovna náhodou jeho právník, takový nepříjemný, hubený chlap. My jsme mu říkali, ani nevím proč, Vyzunkl.
Mladý samozřejmě, že nic neví (že byl v kině) a starý se nás snažil vypoklonkovat.
Podívejte, poškozený vypověděl, že ten, kdo ho nejvíc mlátil má na předloktí levé ruky vytetovaný kříž a meč nebo dýku. Tak kdyby mladý pán mohl ukázat předloktí a jestli tam nic není, tak se omluvíme a půjdeme.
To si piště, že se omluvíte! Ovšem konsekvence to pro vás mít bude. A hodně nepříjemné. Takový nesmysl! Můj syn žádné tetování nemá. No ukaž ruku. Mladýmu se nechtělo, tak ho otec sám popadl ...
Ale mladý se mu vytrhk a začal, přes marnou snahu toho právníka, hystericky křičet.
Ty se do toho nemotej, Vyzunkl, pomyslel jsem si.
Sranda bude, povídám , to se nebojte mládenče. Ten tulák totiž dnes ráno svým zraněním podlehl...