O jedné směrnici

18. 05. 2019 17:17:38
Na vojně jsem byl u tankistů. Popravdě řečeno, nebyl to špatný rok. Odhlédneme-li od nějaké té pakárny (slovensky pakáreň), byla hlavně legrace: kluci z celé republiky, sport (posilovna a fotbálek), pivo, slivovička, Becherovka,...

Takhle to tam vypadalo před asi pěti lety...

A takhle v době mimořádné události, o níž bude řeč...

***

Často jsem chodil do služeb. Hlavně jako pomocník dozorčího útvaru, čili deveťáka (DVT – Dozorčí vojenského tělesa). Deveťák byl vždy voják z povolání.

Toho dne jsem sloužil s nadporučíkem Kučerou.

Nadporučík Kučera byl propagandista pluku. Co je to za funkci, nikdo netušil. Ale zřejmě to byl skvělý „šolíšek“, protože ho nikdo nikdy neviděl v maskáčích a kanadách. Nosil pouze vycházkovou uniformu a polobotky. A černé brýle. Byl to ostatně krásný člověk – urostlý modrooký blonďák. Dozajista by mu slušela uniforma Wehrmachtu, smáli jsme se.
***
Služba nezačala vůbec dobře. Naopak, začala špatně. Hned po příchodu do deveťárny jsme dostali zprávu o útěku vojáka. Horší už byla jen ztráta zbraně. A vůbec nejhorší by bylo, kdyby zmizel voják i se zbraní. Ale to nebyl, naštěstí, ten případ. Každopádně se však jednalo o mimořádnou událost (po vojensku MU, čti em-ú). Zmizelý voják byl notorický útěkář, kluk ze Slovenska, který měl nasluhovat už asi půl roku.

Kučera, zvyklý na postup podle rozkazů, předpisů a směrnic propadl panice. Co teď?

„No jistě, známá směrnice!“ vytrhl mi ji Kučera z ruky a celý zářil. Bylo jasné, že o její existenci neměl ani ponětí.

Ve směrnici nahoře stálo:
Čas Č + 30 minut: nahlásit zmizení vojáka na velitelství svazku.
"Tak to už určitě 30 minut je", řekl Kučera a usedl k telefonu.

Pak už to běželo jako po drátkách. Telefonát stíhal telefonát. Ze svazku požadovali další a další podrobnosti.
Představoval jsem si, jak se rozbíhá velkolepá pátrací akce, vojenská policie zastavuje vlaky, autobusy i osobní automobily mířící na Slovensko a nakonec vytahují od někud za límec toho nebohého zběha.

Kučera měl výbornou náladu, usmíval se a dokonce si začal prozpěvovat tehdejší hit, který hrála i naše útvarová skupina, vedená vojínem Šarkézim.

Popravdě, bylo mi trochu divné, že se celá ta MU hlásila hned na svazek a ne třeba veliteli praporu toho vojáka nebo veliteli našeho útvaru. A jak tam tak sedím, napadlo mě tu směrnici obrátit.... Běda! Mělo to ještě druhou stranu. Teda vlastně první. No samozřejmě! Nejdřív se měl útěk hlásit veliteli praporu a ten to pak měl osobně ohlásit veliteli útvaru. Onen inkriminovaný Čas Č pak představoval plné 4 hodiny (!) od nahlášení zmizení vojáka veliteli útvaru.
Kučera se úplně sesypal a plačtivým hlasem bez ustání opakoval to slůvko, které začíná písmenem „k“ a zní ve všech našich krásných slovanských jazycích úplně stejně. Velitel útvaru byl totiž fakt ras. Prostě totální zmar a zoufalství...

*) Pozn.: Krásná ukázka tzv. zdvojené nadávky, jejíž zavedení do spisovné češtiny novináři mylně připisují fotbalovému funkcionáři Ivanu Horníkovi. Tím je navíc prokázáno, že většina novinářů vlastnila modrou knížku – jazykový jev byl totiž ve vojenské řeči běžný dávno před Horníkem.
***
A jak to dopadlo? No, průšvih to byl, to ano. Vojáka samozřejmě chytili a Kučera byl přece jen propagandistou pluku, že.

Ovšem jednu nepříjemnou konsekvenci to pro něho přece jen mělo: asi za dva týdny vyrážel první prapor na ostré střelby a na korbě "vejtřasky" seděl v maskáčích a kanadách také nadporučík Kučera. Něco nevídaného! Tvářil se jak raněný tapír. Jestli znáte ten obrázek od Wilhelma Kuhnerta z Brehmova života zvířat, tak ten tapír, to je celý Kučera. Fakt... Vypadá to nějak takhle:




Autor: Miroslav Pavlíček | sobota 18.5.2019 17:17 | karma článku: 28.98 | přečteno: 663x

Další články blogera

Miroslav Pavlíček

Americký pohled na věc

Tak někdy může být, pro nás Evropany, ten americký pohled na nějakou záležitost trochu nepochopitelný. To si přiznejme. Ale proč je tomu tak?

7.6.2019 v 11:44 | Karma článku: 24.16 | Přečteno: 613 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Neberme se zase tak moc vážně

Když hodíš kámen na hladinu rybníka, voda vystříkne a vlnky se rozběhnou do stran. Odraz slunce se zahoupe. Vodoměrky se rozutečou. Za chvilku se hladina uklidní a vše je jako dřív. Jako by nikdy žádný kámen nebyl. Tak to chodí...

1.6.2019 v 16:48 | Karma článku: 23.23 | Přečteno: 449 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Pionýři, šeřík a Alexandr Rozenbaum

Původně se to slavilo 9. května. To jen pro úplnost, aby "sedělo" následující. Jinak je celkem jedno, kdy se co slaví a jestli se vůbec něco slaví, řekl bych...

8.5.2019 v 16:53 | Karma článku: 28.79 | Přečteno: 565 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Milý pane Vaňku !

Zdravím od Krkonoš! Jak jste naladěn? Co vaše srdce? Dříve zkrátka byla ta zahrádka, soběstačnost na pořadu dne, člověk, pokud chtěl přežít, lecos si vypěstoval, také vyměnil v naturáliích. Po retru však neprahnu, ani v nejmenším.

16.6.2019 v 14:42 | Karma článku: 12.61 | Přečteno: 520 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Třikrát kávu, prosím!

Máte dnes s kým jít na kafe? Jestli ne, tak já vás zvu. A pokud ano, tak nevadí, i tak si ke mně můžete přisednout.

15.6.2019 v 15:24 | Karma článku: 25.15 | Přečteno: 847 | Diskuse

Dita Jarošová

Vrtačka /povídka/

Klíč od svých dveří si každý hlídá jako ostříž, občas se ovšem přihodí, že tato, tak důležitá věc, zůstane ležet na lavičce kdesi na letišti v Ruzyni anebo Václava Havla, jak kdo chce.

14.6.2019 v 22:20 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 202 | Diskuse

Pavla Hermannová

Z deníku učitelky základní školy 11

Člověk může mít naději na klid, ale to je ve školství vždycky ošemetné. Ovšem i v těch nejnepokojnějších dobách mi nějak zázračně bylo jasné, že přes to všecko je ve školství hluboký smysl...

14.6.2019 v 14:57 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 778 | Diskuse

Zbyšek Hlinka

Rozbor básně My chceme motýle

"Oblíbená" školní disciplína "co tím chtěl básník říct" si zaslouží oprášení. Byť já osobně jsem tuto disciplínu dost nesnášel, nyní ji použiju bez rizika, že se mé ohodnocení projeví na vysvědčení nebo na mé odměně za práci.

13.6.2019 v 22:13 | Karma článku: 25.21 | Přečteno: 741 | Diskuse
Počet článků 135 Celková karma 26.61 Průměrná čtenost 524

Jsem...

 

Najdete na iDNES.cz