Tento krásný, hluboký a inspirativní příběh mi kdysi dávno vyprávěl Mistr Wang-Ji-Fang, učitel čchi kungu.
Mistr Lam putoval již několik dní do jednoho kláštera ukrytého kdesi v horách. Kochal se krásou jarní přírody, která ho obklopovala a protože byl – jak bylo v těch dobách obvyklé – současně též básníkem, malířem a kaligrafem, těšil se z bohatství inspirace, již nacházel na každém kroku. Jeho mysl byla prázdná a splývala s věčným tao.
***
Jednoho dne, když už se schylovalo k večeru, ho cesta zavedla do bambusového háje. Mistr bambus miloval a ctil: kolínka bambusových stébel jsou zásobárnou životní energie čchi, jejich vnitřní prázdnota pak nabádá k vyprázdnění mysli. Když prošel hájem, stanul Mistr Lam na okraji krásného údolí na pozadí velebných hor, kde snad byl již cíl jeho cesty.
Zapadající slunce osvětlovalo jednoduchou chatrč, která se krčila pod starou borovicí. Mistra zaujala mnohost energie, která naplňovala celé údolí. Dokonce i ptáci, odplouvající do noci se nechali jejím proudem unášet vzhůru a setrvávali dlouhé minuty v jejím oblažujícím náručí.
Již dlouho nebyl Mistr v tak energeticky silném místě. Pochopil, že zdrojem čchi je právě ta prostá chatrč.
Nahlédl oknem dovnitř. V jednoduché, téměř prázdné místnosti spatřil stařečka cvičícího čchi kung, starobylé cvičení pro kultivaci životní energie čchi. Byl tak soustředěný na jednotlivé pohyby, že v první chvíli ani nezaznamenal, že Mistr vstoupil.
Po pravdě řečeno, Mistr Lam asi přeci jen nebyl tím nejvyšším Mistrem, protože si celkem zakládal na svém egu, potrpěl si na jistou okázalost, drahé šaty a také posuzoval a rád poučoval druhé. To opravdový, znalý Mistr jistě nedělá.
Proto mu udělalo dobře, když ho stařeček jaksi poníženě přivítal, celý šťastný, že takový Mistr navštívil jeho chudý příbytek. Okamžitě v něm totiž Mistra poznal.
Mistr Lam už při letmém pohledu oknem zaznamenal nedostatky ve stařečkově cvičení. Pohyby neprováděl správně a ani jeho dýchání neodpovídalo ideálu, jak ho prováděl sám Mistr Lam a jak se to naučil od svých Mistrů.
Stařeček ho pohostil zeleným čajem, kozím sýrem a nabídl mu nocleh. Mistr byl v dobré náladě a na oplátku stařečkovi blahosklonně vytkl chyby a poučil ho, jak cvičení provádět správně.
Stařeček posmutněl a omlouval se, jako by čchi kung byl Mistrovým vlastnictvím a on ho svou nedokonalostí tak nějak znesvětil. Za poučení mu vděčně poděkoval.
***
Na druhý den ráno se oba rozloučili a Mistr se vydal dále do hor.
***
Asi za měsíc se Mistr Lam vracel z kláštera domů a opět mu bylo projít oním údolím. Byl opět večer a údolí bylo stejně krásné, jako před tím. Něco se však přece jen změnilo. Chyběla ta úžasná, všeobjímající energie. Ani ptáci nepoletovali večerním povětřím.
Stařeček asi není doma, napadlo Mistra.
Jaké však bylo jeho překvapení, když nahlédl dovnitř chatrče. Nejen že stařeček byl doma, ale oddával se zrovna cvičení. Zjevně se snažil dostát všem radám a pravidlům, které mu Mistr při své návštěvě vyjevil.
Avšak běda, cvičení nefungovalo.
Mistr Lam vstoupil a hluboce se před překvapeným stařečkem poklonil. Až k zemi.
„Odpusť mně, bláhovému a domýšlivému“ řekl, „ty jsi vše prováděl správně, tak, jak to vyhovuje tvému naturelu a tvým potřebám. Je to tvoje cesta. A tak je to jedině správné. Zapomeň na mé pošetilé rady. Ty sám jsi svým Mistrem“
Mistr Lam se na chvíli odmlčel a pak dodal:“Nepodléhej žádným dogmatům. Poslouchej pouze své nitro. Tam je vše. Tam je Bůh.“
Po těch slovech vyšel do nastalé noci a po chvíli ho přijal bambusový háj.
Mistr pocítil pokoru a brzy nevěděl, zda je Mistrem, nebo bambusovým hájem, nebo snad vánkem pohupujícím stébly bambusu.
