Korazon
Bydlel - a je to už dávno - v našem domě na Vinohradech, v takovém sklepním bytě. Byl to už starý pán a neměl nikoho, než toho psa. Žili si svým vlastním životem, jeden pro druhého.
Každý den ráno, v 7 hodin, nastoupili do tramvaje a někam odjeli (tedy kromě neděle, kdy Korazon člověk chodil do nedalekého kostela na ranní bohoslužbu a Korazon pes zůstával sám doma). Vraceli se vždy za 3 hodiny, tedy v 10. Skoro na minutu přesně. Dalo se tedy usuzovat, že jezdí stále na stejné místo. Ale kam, to nikdo nevěděl a snad to ani nikoho nezajímalo.
***
Jednou jsem vezl manželku kamsi na Harfu, kde si potřebovala něco vyřídit. Měl jsem asi hodinu času, tak jsem se šel projít kolem říčky Rokytky. Nikdy jsem tam nebyl, tu část Prahy jsem neznal, ale bylo to jediné místo v rušném okolí, které lákalo k procházce. Byl krásný, časně jarní den, právě tak jako dnes. Cestička se vinula podle potoka, byla ještě trochu blátivá, ale ptáci zpívali a já měl radostnou náladu.
Když jsem už pomalu uvažoval, že se otočím a vydám se na zpáteční cestu, vyběhl proti mně zpoza keřů pes. Díval se mi přímo do očí a vzrušeně štěkal.
„Korazone?!“ řekl jsem udiveně s otázkou v hlase. On však zakňučel a přiběhl až ke mně. Byl to on. Pochopil jsem, že chce, abych ho následoval. Ušel jsem sotva pár metrů, když jsem uviděl, že na břehu říčky sedí opřený o kmen stromu jeho pán. Hned mi bylo jasné, že jen tak neodpočívá, ale že se něco přihodilo.
„Co je vám?“ přiklekl jsem k němu.
„Ale to nic, jen se mi trochu zatočila hlava“ řekl a podíval se na mě. Zdálo se, že mě poznal.
Ztěžka a sípavě dýchal.
Když jsem zavolal záchranku, přisedl jsem si k němu. Korazon si lehl opodál, nespouštěl ze svého pána oči a tiše kňučel.
Aniž jsem se na cokoli ptal, začal slabým hlasem, se zámlkami, vyprávět příběh svého mládí.
„ Tamhle jsem bydlel, když jsem byl mladý“ řekl a díval se na druhou stranu říčky. Byla tam ohrada a mezi stromy byly vidět jakési sklady. Na jednom bylo napsáno HALA 7.
„Tehdy tam byl činžák, víte? A tady po té cestě jsme chodili… “
Vyprávěl o dívce Stáně, se kterou se procházeli právě po téhle cestě. Spřádali zde sny o společném životě a zažívali své chvilky obyčejného, prostého štěstí.
„Nenamáhejte se, klidně ležte. Sanitka tu bude za chvíli“ zdálo se mi, že ho vyprávění a vzpomínky vyčerpávají.
On jen lehce zavrtěl hlavou. Chtěl mi to všechno říct.
Nakonec došel zřejmě k nejzávažnějšímu okamžiku svého života.
„Toho dne jsme tu byli taky, samozřejmě. Bylo taky jaro…“
Na čele mu vyrazil pot a Korazon si přisedl blíž a lízal mu ruku.
„Pak jsme se rozloučili, jakoby nic. Že se uvidíme zítra. Jenže ona zítra nepřišla. A už nikdy.
Vyprávěl o svém zmatku a zoufalství. Nevěděl, co se stalo, proč nepřišla. Její rodiče mu ani neotevřeli dveře, protože jejich lásce nepřáli.
Díval se na vodu, jak tiše plyne, lhostejná k našim lidským strastem. Tak plynula tenkrát, tak plyne dnes a jistě tak bude plynout pořád. Pak pokračoval.
„Asi za měsíc jsem dostal dopis. Z Mnichova. Ona utekla, víte? A mě nevzala s sebou…“
V očích se mu objevily slzy, on je zavřel a slzy stékaly po tváři.
„Už to dávno přebolelo“ řekl po chvíli.
„Zůstala mi tady cesta a řeka. Každý den sem jezdíme vzpomínat. Bez výčitky... Korazone?“ měl stále zavřené oči a hladil psa něžně po hlavě.
Když oči znovu otevřel, řekl:
„Bože, to je najednou tma. Vidíte ty hvězdy?“
Samovolně jsem zvedl oči vzhůru. Nebe bylo modré a dosud holými větvemi stromů pronikaly paprsky jarního slunce.
„Těch hvězd…“ řekl opět a s námahou zvedl ruku a ukazoval k nebi.
„Existuje prý 120 miliard galaxií…“
Bylo slyšet šumění vody v potoce, zpěv ptáků a siréna blížící se sanitky.
„A v knize Genesis na to stačí jediná věta: A učinil také hvězdy“
***
Pes Korazon zaplakal jako dítě, vyskočil a rozběhl se zběsilou rychlostí tím jasným, jarním dnem…
A náhle jsem viděl sebe, jak běžím s ním. Město zůstalo za námi a my jsme běželi cestou, která stoupala rozkvetlou loukou, do strmého kopce, snad až do nebe. Přesto jsem necítil nejmenší únavu.
Tu se z vysoké scaly spustil pták a přidal se k nám a já jsem pocítil se psem i ptákem hlubokou sounáležitost. Byli jsme jedinými živými bytostmi na celé zemi.
Vítr mi svištěl kolem hlavy a hnal proti nám podzimní listí.
A nahoře, před samým vrcholem jsem ucítil ve tváři sníh…
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |