Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Okno

28. 01. 2017 17:24:58
Velký indický myslitel Rabíndranáth Thákur popsal v jedné básni příběh muže, hledajícího zlatotvorný kámen. Kolem krku měl železný řetěz a dotýkal se ho kameny. Jednou potkal chlapce a ten se zeptal: "Odkud máš ten zlatý řetěz?"

Jednou v zimě jsem maloval tenhle obrázek:


Měl jsem pocit, že mě někdo sleduje. Když jsem se otočil, naše oči se střetly. Byl zabalený do šály, měl vyhrnutý límec kabátu, ale neměl čepici. Sníh padal do jeho prošedivělých vlasů, které se zdály bělejší, než opravdu byly.
„Proč kreslíte právě tenhle dům?“ zeptal se.
„Protože se mi líbí“ řekl jsem.

„Bylo to to okno s lucernou“ řekl po chvíli mlčení.
„Tam jsem byl šťastný. Tam jsme byli šťastní... Za oknem je jen malý pokoj. Měli jsme tam stůl a dvě židle. Nic víc. Vždycky večer jsme se tam sešli a povídali si, co nás přes den potkalo.
Nebylo to nic zvláštního, maličkosti. Dotýkali jsme se jeden druhého“
Odmlčel se. Zdálo se, že ho ta slova vyčerpala a že čeká, že se okno otevře a on tam znovu nahlédne. Okno však zůstalo zavřené.
„Můžete mi říct“ obrátil se na mě naléhavě, „proč jsem odešel? Proč jsem JI opustil?“
Jistě nečekal, že mu to řeknu.
„Bydlím teď ve vile. S velkou zahradou. Ale nechce se mi tam, chápete? Nejsem tam vůbec šťastný. Se ženou si nemáme co říct“.
Díval se mi do očí, jakoby chtěl zjistit, jestli ho chápu.
„Tehdy jsem ty šťastné okamžiky nedokázal prožít a tak jsem je ani nepoznal. Myslel jsem, že to hlavní teprve přijde. A ono to přitom už bylo ono“
Zavrtěl hlavou, jako by stále nemohl pochopit, proč to tehdy nepoznal.
„Žít přítomným okamžikem...“ řekl už spíš pro sebe a bez rozloučení se pomalými kroky vydal k domu a zmizel v náhle již setmělém podloubí.
Okno zůstávalo temné i když už byla tma. Avšak lucerna se rozsvítila. Zprvu nesměle, ale pak se rozzářila jasným světlem.
Žít přítomným okamžikem, opakoval jsem si.
Ve světle lucerny jsem uviděl husté sněžení. Mnohem hustší, než jsem si představoval.
Celou svou mysl jsem zaměřil na jsoucí okamžik, na padající sněhové vločky.
Nebylo náhle nic, než sníh, okno, lucerna a počínající noc. A já.
A možná jsem to všechno byl jenom já.

Sníh mi křupal pod nohama a na mé stopy se snášely další a další vločky.
Za chvíli tu po mně nezbude vůbec nic...

Autor: Miroslav Pavlíček | sobota 28.1.2017 17:24 | karma článku: 21.54 | přečteno: 489x

Další články blogera

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 631 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Politika mě absolutně nezajímá

Je mi srdečně jedno, kdo bude prezidentem, kdo premiérem, kdo se s kým na čem dohodne nebo nedohodne. Moje vnitřní svoboda - a každá jiná je pouhopouhou iluzí - na tom totiž ani v nejmenším nezávisí.

11.11.2017 v 16:41 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 442 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Podivuhodné odpoledne Severína M na Letenské pláni

Motto: Pravil Vasudéva: ... jako řeka, která je všude zároveň, u pramene i ústí, u vodopádu, u peřejí, v moři, na horách. Je pro ni jen přítomnost, nikoli stín minulosti, nikoli stín budoucnosti. (Hermann Hesse: Siddhártha)

4.11.2017 v 20:35 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 310 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Čest a sláva Rudé armádě

aneb urban sketcherovo mlhavé sobotní ráno nad Prahou. Zdá se, že podzim už začíná být melancholický.

21.10.2017 v 16:46 | Karma článku: 21.39 | Přečteno: 658 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

M.Ř.S.

Za ty dvě noci na které nezapomenu, za vůni Tvých vlasů a doteky které hřály jako letní slunce......

20.11.2017 v 1:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Gabriela Onderková

Na existenciální notečkú...

aneb Inspirováno mými literárními mistry..... poznáte kterými? Jako učitelka literatury musím někoho zkoušet i v době existenciální krize :-)

19.11.2017 v 17:26 | Karma článku: 5.35 | Přečteno: 128 | Diskuse

Marek Ryšánek

Sláva a uznání?

komu by se nelíbilo být ctěn, být známý a populární. To je přirozená lidská potřeba. Každému z nás dělá dobře, když je u lidí v úctě. Je v pořádku, když je to důsledek toho, že něco smysluplného vykonal,

19.11.2017 v 17:20 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 111 | Diskuse

Dita Jarošová

Sranda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí!

Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.

19.11.2017 v 11:14 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 456 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 631 | Diskuse
Počet článků 87 Celková karma 19.21 Průměrná čtenost 427

Jsem...

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.