Kněz a obuvník
Přiznám se, že jsem fandil hlavně Kanadě, a když jsme hráli s klukama, tak jsem vždycky chtěl být brankář Seth Martin, nebo alespoň rtuťovitý útočník Frank Huck. To byli moji hrdinové.
Nebo francouzští kanaďané Burbonnais a Cadieux! Ta jména se mi líbila a stále jsem si je opakoval. Roger Burbonnais...
Ovšem nejvíc jsem obdivoval jejich trenéra, Pátera Davida Bauera.
Vždy klidný, noblesní, ve světlém baloňáku, s pečlivě učesanou pěšinkou.
Takto si ho pamatuji:
Jaký kontrast s jinými trenéry.
Ani televizní komentátoři si nikdy nedovolili říct jenom Bauer. Vždycky říkali Páter Bauer.
Katolický kněz na hokejové střídačce reprezentace kolébky ledního hokeje. To mě fascinovalo.
***
Panu Hrdinkovi jsme říkali Prťáček. Byl totiž švec a navíc hrbáček. Spravoval boty ve své dílničce a pak se procházel po vsi a povídal si s lidmi. Obvykle nosil zelený hubertus – a to i v létě, placatou čepici a v zimě černé, filcové klapky na uši. A měl stále dobrou náladu.
Já jsem ho měl rád. Byl asi stejně velký jako já (mně bylo asi 8 let) a říkal mi doktore. Doktorem byl můj tatínek.
Chodil jsem se dívat k němu do dílny, kde hrbil svá, už tak ohnutá záda, nad verpánkem. Povídal si se mnou, jak bych byl dospělý. Obvykle jsme se bavili o sportu, jelikož pan Hrdinka byl vášnivý pasivní sportovec.
V zimě jsme si povídali obvykle o hokeji, protože hokej se tehdy ještě hrál opravdu jenom v zimě.
Pan Hrdinka měl na starosti vývěsku na zdi svého krámku. Často jsem mu pomáhal měnit v ní obrázky. On si stoupl na židličku a já jsem mu je podával.
Samosebou byla vývěska o sportu. Soudruzi po něm někdy požadovali, aby reagoval na aktuální, politická temáta a výročí. Ale on se jen smál a říkal mi: „Co oni mě tak můžou, doktore?“
***
Na mistrovství světa v roce 1965 jsme hráli slavný zápas s Kanadou. Javorovým listům se vůbec nedařilo a my jsme vyhráli 8:0!
Pamatuji si ten zápas, jako dnes. Seděli jsme s tatínkem před malou černobílou obrazovkou dlouho do noci.
I když jsem měl radost, Kanaďanů mi bylo líto. Přece jen jsem jim fandil. A pak jsem si představil smutného pátera Bauera a měl jsem po radosti úplně.
Když jsem šel druhý den kolem dílny pana Hrdinky, zastihl jsem ho, jak – celý rozjařený – měnil vývěsku. Velkými červenými písmeny, jaká jsme používali ve škole na nástěnku, špendlil nápis: KANADA TO PROJELA 8:0! Měl tam, pravda, KANDA, místo KANADA, protože se mu jedno A někam ztratilo, nebo se mu jich v tom slově prostě zdálo být až moc.
Upozornil jsem ho na chybu. Když viděl, že nesdílím jeho nadšení a veselí, zeptal se: „Copak je doktore?“
Pomalu se otočil zpět k vývěsce. Stále se usmíval, ale už ne tak vesele.
***
Když jsem šel nazítří do školy, zastavil jsem se, jako vždy, u vývěsky.
Byla v ní velká fotografie smějícího se Emila Zátopka.
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |