Wau. Role. Můžeme si vždy vybrat, jak se zachováme nebo je to někde předem dané, a my s tím pak máme žít?

Děkuji za návštěvu a komentář. Já si myslím, že je to o tom, čemu věnujeme svou pozornost. Vybrat si můžeme, ale ve stavu nevědomí nás omezují naše programy .

Miroslave, obdivuji, jak jsi úžasně pospojoval beze švů několik obrazů do textu s tak silným poselstvím. Tiše smekám....

A krásné ilustrace!

/A výborné komentáře paní Janky a Viléma. S oběma souzním./

Děkuji moc, Tomáši. Nechci se opakovat, Tvoje pochvala mě vždy potěší, rovněž pokud se týká také ilustrací.

Tvůj příběh mě dostal. Je přesně podle mého gusta. Nevypomáháš si hodnotícími komentáři, ale přesto dosáhneš přesně toho, o co ti jde. Pokud jde o Nohavicu. U něho platí : nevěř autorovi, ale věř jeho románu/nebo ilustraci/ , ten na rozdíl od autora nelže /D.H. Lawrence/

Skvělé

Obdiv S takou láskou a pochopením popisujete príbehy svojho detstva. Rada vo Vašich príbehoch čítam medzi riadkami... Žena zhrešila, ale jej žalobcov vôbec nezaujíma ona a jej situácia, či motivácia – použili ju len ako nástroj na to, aby mohli získať body v súperení s Ježišom. Je možné, že ho chceli dostať do podobnej situácie ako pri otázke o dani cisárovi.Na to, že Ježiš ide k podstate prikázaní môže odkazovať aj jeho tajomné gesto písania prstom po zemi, alebo doslovnejšie „do zeme“. Ak si uvedomíme, že scéna sa odohráva v chráme, ktorý má na podlahe kameň, potom Ježiš píše prstom do kameňa – robí gesto, ktoré každému čitateľovi Biblie pripomína písanie Desatora do kamenných tabúľ Božím prstom.Ježiš teda svojím konaním nejde proti Mojžišovmu nariadeniu, ale práve naopak, k jeho podstate. Keď ostane so ženou sám, môže dôjsť k skutočnému „súdnemu procesu“ bez nekalých záujmov zúčastnených strán. Ježiš prihliada na jej situáciu zneužitia na mocenské hry, ale nezľahčuje ani hriech, netvári sa, akoby sa skutok nebol stal. Slovami: „Ani ja ťa neodsudzujem“ rešpektuje a vyzdvihuje jej osobu a dôstojnosť. Záverečnou výzvou: „Choď a viac nehreš“ poukazuje, na jednej strane, na vážnosť hriechu, pričom sa nepozerá späť, neukladá pokuty a zadosťučinenia, a na strane druhej sa díva, spolu so ženou, dopredu a pozýva ju k plnšiemu životu. Ježiš nad ňom nevyslovuje rozsudok smrti, ale rozsudok života....

Tak to je krásné zamyšlení. Opravdu

Sebezpytování. To občas máme každý, co máme svědomí.... Nejhůř jsou na tom ti prostořecí - a naivní. Ovšem nevědomost prý hříchu nečiní.... Proto važme svá slova. Pěkné, Miroslave. Karma.

Děkuji Vám moc, paní Mirko, za návštěvu a Vaše slova.

Opět ,,jenom" kus člověčiny slovem i obrazem

P.S.: ne každý, atˇse narodil kdykoli, mohl by být vazačem knih

Taky občas udělám něco nečekaného i pro mě samotného a pak z toho dlouho mívám smíšené a měnící se pocity.

Jako vždy krásné kresby i příběh!

Mastig - to je Mostek u Hostinného?

Moc děkuji za přečtení a komentář. Ano, máte pravdu - pro mě to je Mostek u Dvora Králové n.L. (neboť jsem na obou místech strávil půlku života), ale do Hostinného je to také kousek .

Ten biblický verš Jan 8, 1 - 11 je jeden z nejvíc používaných veršů vůbec. Lidé si ten veš vysvětlují tak, že nemáme právo soudit bližního, aniž bychom přehlédli ty své nedostatky. Já v tom vidím hlavně to 'rozhřešení'JDI A NEHŘEŠ VÍCE,

Děkuji Vám velmi za komentář. Cítím to také tak.

Těžké. Pořád stále nemám názor. Karma, Miroslave

Moc děkuji za návštěvu, Jaroslave. Já jsem - abych řekl pravdu - toho Nohavicu (a celý perex) použil jako takový "accroche-regard". Já ho nijak nesleduji a znám opravdu jen dvě písničky (které jsou ale moc dobré) a jinak jen to, co se píše (ale já čtu zprávy málo ). Ale platí asi to, co napsal Vilém a pro mě to, co jsem zmínil o Janáčkovi. Nebo Sabina - podle mě je libreto k Prodané nevěstě geniální. Jaký byl člověk? Kdo ví...