Poetická - ale velmi smutná vzpomínka...Povězte mi, pane Miroslave, proč i mne poslední dobou napadají smutné vzpomínky, smutné myšlenky? Je to počasím, anebo podivnou zneklidňující atmosférou kolem nás? (I ve světě?) A pak: Příliš tvrdé a neuvážené tresty mohou mít nečekané, tragické dozvuky. (A nejen u dětí, někdy i u dospělých). Toho by si měli uvědomit i ti, co nás tak rádi trestají... Karma. I za ilustraci.

Děkuji Vám za návštěvu a komentář, paní Mirko. Mrzelo by mě ale, kdybych Vás rozesmutnil. Já bych zde ještě jednou citoval svého nejoblíbenějšího autora, Anthony de Mella: "Vše je tak, jak má být. Přestože je všechno špatně, vše je v nejlepším pořádku." . Tak je třeba vše brát. Zdravím Vás, paní Mirko a přeji krásný víkend.

Sudety toho asi veľa zažili.Niektoré oblasti sú ako tie filmové Želary...opustené vesničky...cintoríny aj kostoly...ukrývajú ľudské osudy a ubehnutý čas.Naše spomienky potrebujeme, sú to naše dokumenty. Či už sú smutné, alebo veselé.Či už v nás otvárajú pochopenie smútkov ale aj nádejí. Krásne kresby a spomienky s myšlienkovou ideou, vyrozprávané Vašim láskavým a citlivým spôsobom.

Moc Vám děkuji za přečtení a komentář, paní Melišová. Sudety tam u nás (Podkrkonoší, okres Trutnov), ale za mého dětství kypěly životem možná víc, než dnes (bohužel). Obec, kde jsem prožil své útlé dětství, byla německá a po válce tam přišli lidé z blízkého okolí, ale i z dálky - z Moravy, Slovenska i Podkarpatské Rusi, zůstali i někteří Němci. Myslím, že se všichni "sžili" a život tam byl celkem šťastný. Těším se na Vaše blogy a zdravím Vás srdečně.

Tak jako je těžko uvěřitelná událost, na kterou si vzpomenu, když se u nás každoročně koná závod 2 míle Josefa Odložila nebo když procházím kolem osudové restaurace nebo když míjím jeho hrob. Ale stávají se věci a nedají se vzít zpátky, i když by člověk někdy strašně chtěl.

Pane Miroslave, prozkoumala jsem obličej Váš a obličej brášky a musím konstatovat, že jste si podobný a že jste se byli s bráškou na sebe podobní. A co ti dva pánové, kteří Vás chystali na startu? Už jsou také na věčnosti, viďte?

Děkuji Vám za Vaši návštěvu, paní Jarmilo a za komentář. Na Vaše komentáře se vždy velmi těším, protože jsou zajímavé a jdou do hloubky. No, snad si jsem ještě trochu podobný . To víte, ty fotografie jsou z roku 1967. Ano, myslím, že ti pánové už tu s námi nejsou.

+ Dodat nemám co. Udělali to jiní i za mě

Děkuji, pane Jiroudku. Z Vaší návštěvy mám vždycky velkou radost.

Další perla ve zdejším blogovém bahně!

Miroslave, obdivuji Tvoji skvělou tvorbu, včetně úsporného formátu. Na tak malém prostoru - a nic tu nechybí! Překrásné.

Srdečně zdravím.

Já moc děkuji, Tomáši, za Tvá slova, která mě vždy velmi potěší. O úsporný formát se snažím - mám takový limit +/- 500 slov. Ale ne vždy se to podaří dodržet . Rovněž Tě srdečně zdravím.

Dětství je prý idylické. Inu, jak se to vezme. To je na delší povídání. Ty ilustrace jsou nádherné. Chtělo by to nějakou výstavu

Děkuji Ti, Viléme. Tvá pochvala ilustrací mě opravdu moc těší. S idylickým dětstvím máš pravdu. To moje bylo, i když také ne vždycky .

Všichni jsme plní různých vzpomínek, všichni jsme jimi nezachytitelní. Je těžké doopravdy poznat za život jednoho člověka i skutečnou příčinu jeho smrti, protože naplnil svůj osud. Po Karlovi zůstal minimálně ten závod. Krásné obrázky jako vždy, hlavně ten první je vyloženě náladový, Miroslave

souhlas