To se stává docela často, zachráněný sebevrah nakonec jde zabíjet a potom nevíte, jestli vůbec bylo dobře, že byl zachráněný. Krásný příběh i obrázky

Moc Vám děkuji za návštěvu a komentář, který mě velmi potěšil.

Děkuji, pane Miroslave, za Váš další, ve Vašem případě tradičně nádherný blog, vybízející opět k zamyšlení.

Ten příběh ukazuje, jak jsou naše cesty spletité nevyzpytatelné. Nikdy nevíme, co způsobí to či ono rozhodnutí, které učiníme, nebo ta či ona událost, které jsme byli součástí, ať už přímo fyzicky nebo jinak, vzdáleně.

Dříve jsem si často kladl otázku: "co kdyby..., proč zrovna..., kdyby ale... ". Trvalo mi dost dlouho, něž jsem přišel na to, že tyto a podobné otázky k ničemu nevedou, ba spíše člověka značně oslabují a odvádějí ho od sebe samého, od jeho nitra, od Boha, kterého má každý z nás v sobě.

Spoustu věcí můžeme ovlivnit (kladně i záporně), ale přesto tu existuje něco Vyššího, na co už vliv, i kdybychom se sebevíce snažili, prostě nemáme. Je to dobře, nebo špatně? Já si myslím, že je to dobře. Je totiž nutné ke všemu, tedy k celému našemu životu, přistupovat s pokorou - pak totiž přijdeme na to, že nic není náhoda a že je vše tak, jak má být. To není pesimismus, ani lenost, ani fatalismus. To je pouhé uvědomění si, že tu nejsme pány Vesmíru a že naší největší duchovní schopností, jaké můžeme dosáhnout, je přijetí, vyrovnání, smíření.... K tomu lze dospět jedině cestou bezpodmínečné, všezahrnující lásky. Člověku to pak přináší velké osvobození.

Pane Pavle, moc Vám děkuji za zastavení a krásné zamyšlení nad širšími souvislosti příběhu. Napsal jste to opravdu moc hezky a výstižně. Ještě jednou děkuji a srdečně Vás zdravím .

Ďakujem za príbeh na zamyslenie. Tiež za krásne ilustrácie čo pohladia. To čo posilňujeme, to si priťahujeme.Strach zo smrti ani túžba po živote u aktéra príbehu nevyhrali. Ale pohltila ho zrejme nekonečná beznádej. Bez lásky niet prebudenia a bez prebudenia niet lásky.Krásny večer želám.

Moc děkuji za návštěvu a komentář. Velmi souhlasím s tím, že to co posilujeme, si přitahujeme. A posilovat to můžeme hlavně myšlenkami a - trochu paradoxně - "bojem" proti tomu. Přeji Vám krásný víkend .

Co jsem chtěla napsat, to už sem diskutující napsali. Ještě by se dalo debatovat o té důvěře a o mnohých věcech kolem vztahu ženy a muže. Důvěra buď je, anebo není. Ten muž důvěru měl, stoprocentní. Ani ho nenapadlo, že by se mohl zklamat. Nějaké ohlašování příjezdu není v krásných vztazích potřeba.

Moc se mi Váš blog líbí, pane Miroslave. Smutný, ale ze života a pravdivý. Na světě není větší víra, pro žádnou z nich se tolik neumírá (Pavel Dobeš, Něco o lásce).

Moc děkuji za Vaši návštěvu a komentář. S tím, co píšete o důvěře samozřejmě souhlasím. Cítím to také tak.

Tvoje příběhy, Miroslave, nestačí jen „přečíst". V tom je jejich hodnota i krása. A navíc ty půvabné ilustrace..!Srdečně zdravím do Prahy.

Moc Ti děkuji, Tomáši za Tvá slova, která jsou mi vždy povzbuzením. Srdečně Tě zdravím do Hradce a přeji hezký víkend .

Tak to je silný příběh. Je mi líto toho člověka co zachránil život, aby zemřeli dva. Ten má velký životní kámen na svých bedrech. Snad se mu žije dobře. Jeho vina to není. Vinna na tom, kdo zmáčl spout. Velká karma za tento článek

Moc Vám děkuji za návštěvu, komentář a karmu.

Kdyžy se někomu něco podobného přihodí, je to pro něj těžký úraz, nikoli fyzický, ale - psychický, duševní. Ale i těžké úrazy se dají léčit - a vyléčit. Je dobré mít aspoň jednoho skutečného přítele, který tomu nešťastníkovi pomůže. Nejhorší je, když je na to člověk sám. Teorie toho Inda je poučná, ale u některých lidí se aplikovat nedá. Chce to hlavně čas. A nakonec malé odlehčení. Znala jsem jednoho člověka, který jezdil často na delší služební cesty. a ten prý radil svým spolupracovníkům. "Nikdy se nevracejte z delšího pobytu mimo domov bez avíza kdy se vrátíte domů" A měl pravdu.

Co oči nevidí, to srdce nebolí." Sám na to kdysi doplatil... Nespáchal sice sebevraždu, ale rozvedl se. Za moudrý článek, pane Miroslave, karma.

Moc Vám děkuji, paní Mirko, za návštěvu a komentář. Ten Váš známý měl jistě pravdu . Můj pohled na toho "Inda" viz níže.

Hluboce věřící křesťané o sobě tvrdí, že jsou dětmi. Je to stejná filozofie jako toho Inda. Ale dopracujme se k tomu, když jsme s takovým úsilím vyskočili z dětských střevíčků. Karma, Miroslave

To jste asi trefil, Jaroslave. Ve 3. kapitole Janova evangelia (rozhovor Ježíše s Nikodémem), Ježíš říká, že do Království Božího, vejde ten, kdo se narodí znovu (a to z Ducha). Já jsem tomu stejně jako Nikodém dlouho nerozuměl, až mi došlo, že se jedná o "probuzení". K tomu mě přivedl právě Mooji, od kterého je - v podstatě - i ta myšlenka v povídce.

Asi bych měl reagovat s odstupem, až se mi to všechno v hlavě usadí /kvalitní archivní víno se také nemá pít hned po otevření/,ale velkou karmu nebudu odkládat. Však tvůj výtečný archiv neuteče, ještě ho budu degustovat

Viléme, děkuji Ti moc. Jako vždy jsi mě velmi potěšil .

+ Cokoli dodávat k Vašemu DÍLU(!) JE AŽ ZBYTEČNÉ, NEB OBSAHUJE VŠE

Děkuji Vám velmi, pane Jiroudku, za pochvalu, kterou si nezasloužím. Vaší návštěvy si vždy moc vážím. Jsem moc rád, že Vás to oslovilo.