No jo, láska je LÁSKA. A zakázané ovoce nejvíce chutná. (Chudák, paní učitelka francouzštiny- je mně jí líto. (dnes by se to asi vyřešilo jinak) Díky. pane Miroslave, za úsměvný příběh. Pěkný víkend.

Děkuji moc, paní Mirko, za Vaši návštěvu a komentář. Asi máte pravdu, že by se to dnes řešilo jinak, kdo ví. Možná chtěla odejít ona sama .

Možná ta náhoda vlastně náhodou nebyla. Já za zdánlivou úsměvností celé situace s nádechem nostalgie odchodu krásné Jany cítím skoro až antickou tragičnost té nebohé novomanželky. Možná to je ten dým, který po tom všem nadělení zůstal...

Anebo tragičnost všech tří osudů, které měly být nakonec úplně jinde.

Pěkný příběh.

Jen je škoda, že musela odejít Jana. V dnešní době by si studenti mohli vymoci-vystávkovat, aby neodešla.

Děkuji Vám za návštěvu a komentář. Máte asi pravdu, ale to víte, byla jiná doba... Je však možné, že i ona nakonec chtěla jít pryč, kdo ví?

Opět až mistrně, nádherně a poutavě podané, vč. obrázkůP.S.: tu ,,vsuvku" o mé maličkosti bych raději vypustil. Osobně bych měl pár obdobných zážitků, ale takto je prezentovat nemohu, i proto, že jako autor bych to opravdu nesvedl

Děkuji Vám velmi. Ta zmínka o Vás je naopak důležitá - to téma jste pojal vskutku skvěle a já jsem o tom musel přemýšlet .

To je moc krásný příběh, Miroslave. Zatracenej krátkej ubrus! Kdopak asi prostíral? To nemohla být ženská, nejspíš školník. A parádni ilustrace.

Děkuji Ti, Tomáši. Možná to byl školník, to už se dnes nedovíme . Dík i za pochvalu ilustrací, trochu jsem se u některých tentokrát (byť neuměle) inspiroval u našeho oblíbence

Otázka zní, která byla ta pravá. Karma, Miroslave

To je fakt, Jaroslave, to je dost zásadní otázka. Ovšem odpověď na ni...