Yesterday, aneb o pomíjivosti
„Ty myslíš, že je to on?“ Zeptal jsem se šeptem.
„To si piš, že je“ odtušil rovněž šeptem Jirka.
Ale co by tu dělal? Napadlo mě.
***
Dělali jsme tehdy se spolužákem Jirkou řidičák na motorku. Autoškola se nacházela na stadionu jednoho pražského fotbalového klubu, říkejme mu třeba Slavoj, kdesi na předměstí. Z konečné tramvaje se tam šlo takovou skoro polní cestou.
Byl nádherný jarní den, kolem cesty kvetly naplno tavolníky a na nich poletovali první motýli.
***
Vedoucí autoškoly, pan Blažek složil s uspokojením naše cvičné testy a řekl:“Tak hoši a teď se uvidíme až u zkoušky. Myslím, že to bude dobré“
„Náčelníku..“ začal Jiří, ale pan Blažek si ho změřil tak přísným pohledem, že hned ubral.
„Tedy… pane Blažek…pane Blažku, myslíme, že jsme venku viděli Mirka Kostku. Je to možné?“
„Je“ řekl Blažek. „Hraje teď za Slavoj. A dělá tu také údržbu.“
Jirka chtěl ještě něco dodat, ale pan Blažek se již ponořil do studia nějakých papírů a dal najevo, že rozhovor je u konce.
***
Když jsme vyšli ven, zase jsme Kostku zahlédli.
Měl už na sobě montérky a natíral dřevěnou ohradu. Z ranního outfitu si ponechal jen ty krásné sluneční pilotky. Pohvizdoval si nějakou melodii a když jsme se přiblížili, rozpoznal jsem beatlovské Yesterday, což mi vzhledem k jeho situaci připadalo docela odpovídající.
Když jsme ho míjeli, řekl jsem: „Dobrý den!“
Otočil se na nás, usmál se a zasalutoval. Tak, jak to dělal na hřišti, když zdravil fanoušky po úspěšné akci.
Když jsme opouštěli areál Slavoje, zastavil jsem se a otočil. Kostka už nenatíral, seděl pod stromem a pil limonádu. Když zpozoroval, že se na něho dívám, zvedl ruku na pozdrav.
***
Večer seděl otec v křesle a četl si noviny.
„Víš koho jsme dnes s Jirkou viděli?“
Zeptal jsem se a protože to samozřejmě vědět nemohl, dodal jsem:“Kostku.“
„Hm…“ odtušil otec bez valného zájmu, aniž by zvedl oči od novin.
„Toho herce?“ zeptal se.
„Jakého herce, prosím tě?“ řekl jsem poněkud nazlobeně. „Aha, jo tak. Ne, toho fotbalistu. Mirka Kostku“
A vyprávěl jsem tátovi o našem setkání na hřišti Slavoje.
„Tak přece je to pravda,“ řekl otec a složil noviny.
„Chlapi v práci říkali, že teď hraje za Slavoj.“
„Ale to je hrozné, ne?“ řekl jsem
„Proč?“ opáčil otec.
„No…Slávie, reprezentace, zahraničí. A teď - dno divize. A ještě tam natírá plot.“
V tu chvíli mě napadlo, že Kostka se ani netvářil nějak ublíženě. Naopak, usmíval se a hvízdal si.
Otec přistoupil ke knihovně a já jsem se lekl. Obvykle to dopadlo tak, že chtěl nějakou knížku, kterou nemohl najít a já jsem to odnesl.
Tentokrát však knížku našel téměř okamžitě. Chvíli v ní listoval a pak se ke mně otočil.
„Něco ti přečtu, hochu“ řekl téměř slavnostně.
A jéje, takže poučování, že jsem radši nemlčel, prolétlo mi hlavou.
Otec mi přečetl slova, která zapadla hluboko do mé paměti a já si na ně mnohokrát vzpomněl během té doby, která od toho okamžiku uběhla. A jsou to dlouhé, předlouhé roky, které se přesto zdají být krátkou chvilkou.
„Kde jsou nyní všichni ti mistři a učitelé, které jsi znal, když byli na vrcholu? Na jejich místa již nastoupili jiní a sotva si na ně vzpomenou. Kdysi se zdáli být významní, dnes už o nich nikdo neví.
Ó jak pomíjivá je světská sláva.
Opravdu velký je ten, kdo má mysl skromnou a za nic klade pocty tohoto světa.“ *)
*) Podle Tomáše Kempenského (1380 - 1471)
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |