Génius na Pražském hradě

Za staletí prošla Pražským hradem řada osobností, především králů a prezidentů. Jestli byl někdo z nich geniální? To nechť si posoudí každý sám. Ovšem…

V zimě roku 1833 přichází na Pražský hrad, na pozvání Františka I, zapuzený francouzský král Karel X. Krajně konzervativní svržený král jistě žádným géniem nebyl, avšak do Prahy s ním přichází ještě někdo: stejně konzervativní roajalista, bigotní katolík, Augustin Louis Cauchy (1789 – 1857). Jedna z nejzářivějších hvězd matematického nebe, nejen oné doby.

Cauchy se narodil do dobře situované rodiny v Paříži 21.8. 1789 (proto byl pokřtěn Augustin). Po ukončení studií pracoval tři roky jako inženýr na stavbě přístavu Port Napoléon v Cherbourg. I když byl v tomto povolání velmi oceňován, práce ho fyzicky i duševně vyčerpávala, proto se v roce 1813 navrátil  do Paříže a věnoval se nadále matematice, kde brzy slavil nebývalé úspěchy. Dnes ho můžeme srovnat pouze s největšími matematickými duchy, jako byl například jeho generační druh Friedrich Gauss.
Cauchy byl neuvěřitelně pracovitý a plodný, ale také poněkud zvláštní a i pro své nejbližší obtížně přístupný člověk.
Následující řádky mu ve své skvělé knize „Vyvolenci bohů“ věnoval vynikající polský fyzik Leopold Infeld:
Monsieur Cauchy, člen Akademie, si nepřítomně loupal na tvrdo uvařené vajíčko a přitom pročítal rukopis jednoho ze svých 789 pojednání, která napsal za svůj život. Dni byly Cauchymu příliš krátké na to, aby zachytil všechny myšlenky, které doutnaly v jeho mozku, aby dokázal všechny své teorémy, aby se připravil na své přednášky, aby učinil zadost všem náboženským povinnostem. Každý musí pracovat a modlit se, avšak profesor Cauchy pracoval příliš tvrdě a modlil se příliš dlouho.
Jeho žena, nijak zvlášť hezká, tichá a stejně zbožná, jako její manžel, vstoupila do jeho pracovny. Položila na stůl konvici s mlékem a opět odešla. Cauchy neměl ani čas, aby zvedl oči a na svou ženu se usmál…

Tento geniální matematik pobýval v Praze mezi léty 1833 a 1835, kdy působil jako učitel mladého vévody z Bordeaux, vnuka Karla X.
Zajímavé je, že v téže době zde bydlel i další geniální matematik. Český, i když s italsko-německými kořeny, teolog, filozof a matematik Bernard Bolzano (1781 – 1848).
Pikantní pak je, že oba pracovali i na některých stejných matematických problémech.
V dějinách matematiky se to hemží současnými, nebo skoro současnými objevy. To se týká též tzv. Cauchyho věty o střední hodnotě, ke které došel i Bolzano.
Potkali se ti dva v Praze? Nebo, mohli se potkat? Diskutovat, vyměnit si zkušenosti, poznatky?
Nezdá se to pravděpodobné, i když oba byli členy Královské české vědecké společnosti v Praze.
Přece jen, Cauchy byl francouzský akademik, po celé Evropě známý a uznávaný matematik a Bolzano? Ten byl přece zbaven profesury na Karlově universitě, v důsledku svých kritických postojů k některým doktrínám katolické církve a žil v ústraní.
Avšak, co kdyby přeci?
Popusťme teď uzdu fantazii (přidejme i trochu humoru) a vydejme se do setmělých pražských ulic, po stopách štíhlého, ještě celkem mladého muže, který před chvílí opustil Hradčany. Není to náhodou Augustin Cauchy, ten slavný matematik? Je to on! Celý den se marně mořil s důkazem své věty. Že by si chtěl večerní procházkou jen tak provětrat hlavu? Nebo jde za určitým cílem?

Použitá literatura:

(1) Carl Boyer: A history of mathematics (John Willey,1989)
(2) Joan James: Remarkable Mathemacians (Cambridge Press, 2009)
(3) Leopold Infeld: Whom the Gods Love (McGraw-Hill, 1942)
(4) Ruth, Struik: Cauchy and Bolzano in Prague (článek, 1928)