Haiku, má láska

Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......

Haiku píšu (a také kreslím) už dlouho. Jen tak, pro sebe. Na blog ho nedávám. Jenže je právě podzim.

Haiku vzniklo v Japonsku, v éře poezie renga, a jeho Velmistrem je Matsuo Basho (1644 - 1694).

Já se při psaní přibližně držím šesti zásad, doporučených slavnou autorkou a překladatelkou Jane Reichhold:
1. Napiš tři řádky - krátký, dlouhý, krátký a nepočítej slabiky (někdy dodržuji původní počet slabik v řádcích, tedy 5 - 7 - 5, jak to dělali staří Mistři. Jenže v japonštině se nejedná o slabiky, ale "fonetické jednotky", odpovídající našim slabikám jen přibližně)
2. Piš tak, aby se nejednalo o souvislou větu 
3. Pozvi Přírodu (často používám "sezonní slova", tzv. "kigo", odkazující na roční období. Dnes tedy např. "listy, podzimní listy, déšť atd.)
4. Piš v přítomném čase (jistě, žijeme přeci tady a teď; minulost už není a budoucnost ještě není; a kdo ví, co a jak bylo a co a jak bude)
5. Nepoužívej velká písmena, ani interpunkci
6. Vyhýbej se rýmu
***

jezírko v listu
zčernalou cestou lesem
se toulá podzim
***

(svátek zesnulých)
od rána prší
kroky ve spadaném listí
se vzdalují
***

koi kapr pluje
pod hladinou tak tiše
připozdívá se
***

lipové listy
se snášejí tiše k zemi
kmen zčernalý deštěm
***

podzimní slunce
javor dlanitolistý
vzplanul a hoří
***

(rozhovor)
byl jsem to co ty
neuplyne ani den
budeš to co jsem