Prázdná

„Lynč“ za odlišný (neoficiální) názor je dnes vcelku běžný. A čím hysteričtěji je to oficiálně popíráno, tím je jev hlubší a zjevnější. Ale ono klidně stačí prostě nějak „nezapadat“ a problém je tu. Tak proč zavdávat příčinu, že?

Na autobusové zastávce plné čekajících lidí, jsou tři, vlastně čtyři podezřelé osoby: jedna stará paní, objímající se milenci a já. Nemáme totiž v ruce mobil.
Radši ho vytáhnu z kapsy, abych se podíval kolik je hodin. Je právě půl sedmé.

Konečně přijíždí autobus.
Sednu si vedle ještě celkem mladé ženy, mající na klíně kytici.
Krásnou kytici. Mohla by být klidně svatební. Moje žena měla v den naší svatby podobnou.

Začíná pršet. Kapky stékají po oknech autobusu.

Na příští zastávce žena s kyticí vystoupí.
Autobus se pomalu rozjíždí a její postava mizí v deštivé tmě.

Vydá se k osamělému předměstskému činžáku.

Podkrovní garsonka je prázdná, chladná a neútulná. Kytici, kterou ráno sama koupila v květinářství, vloží do broušené vázy. Nalije vodu a něžně pohladí květy rukou.

Dešťové kapky stékají po okně a na kousky rozbíjejí obraz pouliční lampy...