Sebevrah, aneb právě zapadalo slunce
„Zasahovat do běhu věcí a osudu lidí? Toť otázka,“ řekl pan Morávek, když seděl se svými přáteli, panem Šturmem a Matějkou (pan Kirsch toho dne chyběl), jako obvykle, na Letné. Byl srpen roku 1968 a do neblahých událostí, které následovaly, zbývalo jen několik dní.
„Na začátku padesátých let jsem bydlel v půdním bytě jednoho činžáku v Podoli,“ pokračoval pan Morávek.
„Jedné jarní noci jsem nemohl usnout. Převaloval jsem se v posteli a ne a ne zabrat.
Tak jsem se nakonec oblékl a šel jsem ven. Ještě si pamatuji, jak se rozštěkal pes pana Česáčka, když jsem míjel dveře jeho bytu.
Zamířil jsem na nedaleký Vyšehrad. Byla opravdu krásná jarní noc, vlastně už časné ráno. Nikde nikdo, jen já, tma – na východě už řídnoucí a spící město.
Až nad tím prudkým srázem nad Vltavou jsem uviděl člověka: nějaký chlap stál u zídky, jednu nohu přehozenou přes ní a díval se dolů.
Aby to nakonec nebyl sebevrah, napadlo mě. Až mnou projel takový divný pocit. Chtěl jsem pokračovat, ale nedalo mi to a opřel jsem se o zeď vedle něho. Vůbec mě nezaznamenal a pořád se upřeně díval dolů. Sebevrah, utvrdil jsem se.
„Člověče neblázněte,“ řekl jsem a položil mu ruku na rameno.
Podíval se na mě takovým prázdným, nepřítomným pohledem.
Něco jsem mu pak říkal, už nevím, co to bylo. Asi něco jako, že se probouzí krásný jarní den a je dobré být na světě. A on nakonec z té zídky slezl.
Pak jsme asi hodinu chodili po Vyšehradě. On se potřeboval vypovídat a já jsem tak vyslechl jeho příběh. Byl inženýr a pracoval ve výzkumném ústavu kovů. V jedenapadesátém ho poslali na Slovensko, na stavbu hlinikárny v Žiaru nad Hronom. Byl zrovna čerstvě ženatý a jeho ženě se z Prahy nechtělo. Tak šel sám. Posílal peníze a občas – ono je to dost daleko – se přijel domů podívat.
Asi po roce jeho mise skončila a on se - právě toho dne o kterém je řeč - vrátil. A udělal takovou tu blbost, kterou já nikdy nepochopím: přijel bez ohlášení, aby ženu jakože překvapil. No a překvapil ji dokonale – v posteli s jiným.
Jemu se v tu chvíli zhroutil svět. Nechal tam ležet kufry a vyběhl ven. Chodil po městě a nakonec skončil na Vyšehradě, aby to tam definitivně skončil.“
Pan Morávek se usmál nad dvojím významem slova „skončil“ v té větě.
„Tak jste ho zachránil a to je dobře, ne?“ řekl pan Šturm.
„Bylo by to dobře, kdyby to byl konec,“ řekl pan Morávek.
„Ale není. Dozvěděl jsem se, že on tu sebevraždu nakonec přece jen spáchal. A co víc, vzal s sebou i tu svou nevěrnou manželku. Zastřelil ji a pak sebe. Tak... jaký tedy byl ten můj zásah?“
Pan Morávek se odmlčel a ani jeho přátelům do řeči nebylo.
„Asi byl moc nešťastný a neuměl s tím žít...,“ mínil pan Šturm.
Pan Matějka, který vždy mluvil nejméně (však byl také profesorem matematiky) si odkašlal a řekl:
„U nás v domě bydlel před válkou nějaký Ind nebo co on to byl vlastně zač. Vyzařoval z něho takový až neskutečný klid a mír, že jste to neviděli. Jakoby věděl něco, co my nevíme. Já jsem s ním rád rozmlouval. No, spíš jsem mu naslouchal. A on mi jednou říkal, že člověk je přirozeně, ze své podstaty, šťastný a jen si někdy myslí, že je nešťastný. Že celá ta nešťastnost je jen konstruktem jeho mysli.“
A pánové zase seděli mlčky a pozorovali to překrásné panorama Prahy: neonová Bílá labuť se otáčela vysoko nad hladinou řeky, Týnský chrám se tyčil nad Anežským klášterem a vpravo, pod Petřínem, se zelenala kupole sv. Mikuláše. A právě zapadalo slunce...
Miroslav Pavlíček
Panis angelicus
Možná ty vojáky považujete – jako já – za hrdiny, bránící náš způsob života, naši kulturu. Je však možné, že se přikloníte k mínění, že jde o agresory, rozsévající smrt a utrpení na nevinné lidi tam, kde nemají co dělat.
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
U Votic se srazila tři auta, ženu záchranáři letecky transportovali do Prahy
U Votic na Benešovsku došlo k dopravní nehodě, havarovala zde tři osobní vozidla. Podle policie měl...
V Rakousku zemřel český turista, měl nehodu při jízdě na kajaku
Při sobotní nehodě na kajaku nedaleko rakouské obce Scheffau zemřel 36letý Čech, uvedla rakouská...
Čína dokončuje „neviditelný“ bombardér. Máme lepší, nevzrušuje se Pentagon
Číňané oznámili představení svého „neviditelného“ (stealth) bombardéru H-20. Pentagon to ale moc...
Trpí bolestmi, rok čekají na operaci zápěstí. V Česku dlouho chyběly umělé klouby
V Česku dlouho chyběly umělé klouby do zápěstí. Pracovišť, která je dříve měnila, bylo v zemi jen...