Mých deset Mistrů kláves
Nemaje nástroje, tj. hammondek, musel jsem však přesedlat na podstatně levnější kytaru, jak jsem již zmínil.
Jistý vztah ke klaviatuře jsem si ovšem podržel a rád bych zde sdílel svých deset Mistrů kláves.
Žánry i Mistři jsou opět v abecedním pořádku.
***
V jazzu se uplatňuje více klávesových nástrojů, nejspíš ale klasický klavír, elektrické piano a elektrofonické varhany.
Když už jsem v minulém blogu zmínil cesty na koncerty Jazz Q Praha, je jasné, že nemohu začít nikým jiným, než právě vůdčí osobností kapely, Martinem Kratochvílem. Vzpomínám si, jak vždycky hrál s radostí a úsměvem na rtech. Každou, sebenáročnější skladbu vždy uvedl jako „písničku“. Kamarád Míla, bubeník a šéfík naší studentské skupiny mi vyprávěl, jak kdysi navštívil koncert Martina Kratochvíla a kytaristy Tony Ackermana v Nové Pace. Sešlo se tam jen sedm návštěvníků. A ti chlapi sedli a hráli pro těch sedm! To je až biblický příběh (viz Gn 18, 16-33).
Akustický klavír má v jazzu pevné místo a mnoho skvělých hráčů. Já mám úplně nejradši Keitha Jarreta. Tenhle chlapík proslul, mimo jiné, totálně improvizovanými koncerty. To znamená, že sednul za klaviaturu – před nabitým sálem – aniž by věděl, co bude v následujících minutách hrát. A přitom, jaká skvělá hudba vznikla. Slavné jsou např. záznamy koncertu v Kolíně nad Rýnem (Köln Concert) a La Scala (tu mám vůbec nejradši, hlavně první část). Hudba přítomného okamžiku par excellence. Je třeba zmínit, že Keith Jarret pořídil také výborné nahrávky klasické hudby (Šostakovič, Mozart, Bach). Klobouk dolů!
Nejlepším hráčem na elektrofonické varhany je u mě Jimmy Smith. Kdysi jsem o něm četl zajímavý článek v časopisu Melodie (byl to vlastně překlad textu jakéhosi amerického žurnalisty). Ten mě tak nadchl, že jsem toužil si tohoto muzikanta poslechnout. Jasně, že člověk tenkrát nezašel do Supraphonu, aby si příslušnou desku koupil. Ale vždycky jsme si dokázali sehnat, co jsme chtěli. A tak jsem se brzy mohl zaposlouchat do Jimmyho varhan. Nu, ne nadarmo se mu přezdívalo „Incredible“ (Neuvěřitelný).
***
V klasickém oboru, je prý pianistů víc než Číňanů. Aspoň se to říká. Takže vybrat tři z nich, je úkol obtížný.
O Svjatoslavu Richterovi jsem už kdysi psal, tak dnes začnu jiným Rusem (nebo Ukrajincem?, nebo Sovětem? Kdopak se v tom vyzná). No, každopádně geniálním muzikantem Emilem Gilelsem.
Někdo o něm napsal, že ho charakterizuje „chladná hlava a horoucí srdce“. A to, myslím, Emila Gilelse vystihuje dokonale.
Dalším géniem nástroje, je kanadský podivín Glenn Gould. Dobrá, nosil stále rukavice, do nahrávek si všelijak „prozpěvoval“ a vrzal prastarou židlí, kterou všude vozil s sebou – no prostě fakt zvláštní chlapík. Ale ta hra! Hlavně ten Bach... Bruno Monsaingeon, autor výborného filmu o Gouldovi, příznačně nazvaného „Alchymista“ na konci říká: „Glenn již není v tomto světě fyzicky přítomen – a byl vůbec někdy?“
Z českých „klasiků“ mám asi nejradši Josefa Páleníčka. Možná proto, že byl zasvěceným interpretem mých oblíbených skladatelů, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. I když musím říct, že mi docela lezl na nervy neustálým opakováním toho, že kdo nechápe, že Janáček – když psal pro klavír - měl na mysli cimbál, nemůže ho dobře hrát. Pochybuji, že italský akordeonista Teodoro Anzellotti, který tak skvěle na svém nástroji interpretuje cyklus „Po zarostlém chodníčku“ , se zabýval nějakým cimbálem. Nicméně, Páleníčkovo janáčkovské dvojalbum je legendární.
***
Do rockové muziky vnesli kdysi právě klávesisté dosud neslýchané mistrovství. Bylo to v dobách, kdy ti rockeři na své nástroje uměli hrát fakt virtuózně a nechlubili se, že vlastně nic neumí, jak to někdy slyšíme dnes od takzvaných „tříakordových nedouků“ (k nimž si dovoluji počítat i sebe).
První, co jsem slyšel od Deep Purple, bylo album „Fireball“. A tam samozřejmě nebylo lze přeslechnout varhaní sóla Jona Lorda. Ještě víc na mě ale zapůsobil ve skladbě „Gemini Suite“, kde se představil i jako klavírista a navíc komponista.
Králem rockových klávesových nástrojů je u mě Keith Emerson. Zaujal mě už v uskupení „The Nice“, ale hlavně pak v triu „Emerson, Lake & Palmer“. Ti chlapi zahráli všechno. Třeba Musorgského „Obrázky z výstavy“ nebo obyčejnou, krásně melodickou píseň. Jejich schopnosti se ve skupině nesčítaly, ale snad přímo násobily. Jediné, co bych jim vyčítal, bylo časté používání (řekl bych až nadužívání) Moogova syntetizátoru, to mně už moc nesedělo.
V dobách, kdy jsem tuhle muziku „žral“, zase tak moc amerických skupin nebylo. Oni ti Američané měli radši takové ty „masisty“, jak jsme jim pohrdlivě říkali. To proto, že se snažili vyhovět masám (posluchačů), jako třeba Frankie Sinatra. A ty skupiny? „The Byrds“, tedy americká odpověď na Beatles, „Creedence“ a samozřejmě „The Doors“. Ty první dvě byly vyloženě kytarové. Když jsem ale slyšel první hit skupiny Doors „Light my fire“, bylo jasné, že tam hraje Pan varhaník. Pídil jsem se po jeho jménu. Byl to Ray Manzarek.
Rick Wakeman je další skvělý klávesista rockové hudby. Já ho pamatuji hlavně jako člena prog-rockové kapely „Yes“. Oni by se mi líbili možná i víc, než ELP, ale trochu mi vadil jejich zpěvák, Jon Anderson, zpívající jakousi fistulí nebo co to bylo. Wakemanova sólová alba už neznám.
***
A tak si třeba poslechněte mou milovanou skladbičku Leoše Janáčka (Lístek odvanutý)
Miroslav Pavlíček
Panis angelicus
Možná ty vojáky považujete – jako já – za hrdiny, bránící náš způsob života, naši kulturu. Je však možné, že se přikloníte k mínění, že jde o agresory, rozsévající smrt a utrpení na nevinné lidi tam, kde nemají co dělat.
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Že necítíš prsty? Nevadí. Decimovaná Ukrajina drží ve službě nezpůsobilé muže
Mnoho ukrajinských vojáků, kteří utrpěli v boji trvalé poškození zdraví, považují armádní lékaři za...
Polští vojáci ztratili odstřelovačskou pušku, pátrá po ní i kontrarozvědka
Polští vojáci z jednotky územní obrany při víkendovém cvičení ztratili odstřelovačskou pušku, jakou...
Zmatky kolem přijímaček: část škol dala špatné pořadí, Cermat se snaží o opravu
Některé střední školy daly státní organizaci Cermat špatné pořadí uchazečů o studium, sdělil v...
Půjde Severní Irsko svou cestou? Soud tam odmítl britský imigrační zákon
Některé části britského imigračního zákona nelze v Severním Irsku uplatňovat. Rozhodl o tom vrchní...
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha