Fatální ubrus
Do našeho gymnázia nastoupila nová paní profesorka, říkejme jí Jana. Učila francouzštinu a měla francouzský šarm. C’est logique, n’est-ce pas? No, ne tak docela. Zvláště, vezmeme-li v úvahu její předchůdkyni.
Všichni kluci jsme ji milovali. A ovšem také pan profesor, dejme tomu, Jiří. A to byl problém, neboť Jiří byl čerstvě ženatý. Ale vatra vzplála, tomu se prostě nedalo zabránit. Vždyť si ti zkuste. V takovém případě to chodí tak, že všichni kolem to vědí, ale ti dva – o které se jedná - si myslí, že to neví nikdo. To je už takový přírodní zákon, víte?
A jelikož jsme na malém městě, tak malér je jedna dvě. Paní novomanželka si přišla zjednat pořádek. Naštěstí pan ředitel vahou své osobnosti (za vydatné pomoci pana školníka) zabránil nejhoršímu.
Takže dobré. Jenže pak se skoulela ta patálie s tím ubrusem. V gymnáziu je aula. To je takový velký sál, jako v divadle. Hrála tam také naše rocková skupina a jiné věci se tam děly.
A tehdy tam byla nějaká sláva. Možná oslava VŘSR (to byla snad nějaká revolta někde v Rusku – to kdyby to náhodou četl někdo z té generace Z, jak o ní nedávno hezky psal milý kolega pan Jiroudek), možná něco úplně jiného.
Aula se zaplnila námi, studenty. Byli tam úplně všichni, kromě Soukeníka z naší třídy, kterého někdo zamknul na WC. Někteří dokonce museli stát.
Na jevišti to vypadalo takhle. Tak krásně to pan školník připravil a pan ředitel zkontroloval:
V okamžiku, kdy se zadním vchodem začal na pódium trousit profesorský sbor, to ovšem (jak jen se to mohlo stát?) vypadalo takto:
Z nějakého neznámého důvodu, byl na jednom stole prostě ubrus o poznání kratší.
A zrovna u toho stolu s krátkým ubrusem se po několika přesunech, způsobených pozdním příchodem doyena profesorského sboru, ocitli - aniž by to tušili - Jana a Jiří.
A tak se během té akce děly věci.
To vše před očima všech studentů. A také pana profesora Jandy, který jednak dával pozor, abychom nevyrušovali, jednak to celé fotografoval. Pochopil, že jakákoli akce z jeho strany by celou situaci jen zhoršila. Zpočátku se snažil vysílat jakési signály – ale všichni víme, jak to s takovými signály vypadá - a tak nakonec rezignoval. Snad si toho nikdo nevšimne – napadlo ho možná. Pan ředitel mluví přeci tak poutavě.
No tak, všimli si toho pochopitelně všichni. A to víte, jsme na malém městě...
***
Tentokrát už pan ředitel jednat prostě musel, pokud chtěl odvrátit dívčí válku. A tak paní profesorka Jana odešla na jiné gymnázium, kamsi na Moravu nebo snad až na Slovensko.
Jo a na fráninu jsme zase měli tu starou čarodějnici. Épouvantable, n’est-ce pas?
A Jiří? No, musel, jak se říká, začít sekat latinu. A dělal to tak dobře, že to nakonec dotáhl až na ředitele.
***
No vidíte a od té příhody s ubrusem, která tehdy hýbala gymnáziem, ba i městečkem, už uplynulo padesát let! Kdo si na to dnes vzpomene? A tak je to se vším. Tak pozor na to, dámy a pánové...
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |