Není hry bez figurek

Běží teď jeden takový pěkný experimentální celosvětový projekt. To tu asi ještě nebylo. Některé prvky (výstupy, benefity, datum konce, atd.) nejsou sice jasně definované, což by u každého projektu být mělo, ale nebuďme malicherní.

Protože i v tom nejlukrativnějším byznysu na světě je nutné správné řízení subjektů daného projektu (tedy všech, kterých se projekt nějak týká), neškodí, nahlédnout do této oblasti projektového managementu.

Ne, nebudu případného čtenáře blogu unavovat zásadami tzv. „Stakeholder managementu“, ani metodou „4i“.
Pouze řeknu, že subjekty projektu je třeba identifikovat, systematizovat a pak – a to je důležité - informovat v souladu s jejich vlivem na projekt.

Takže, například, skupina finančně zainteresovaných subjektů musí vždy disponovat veškerými dostupnými informacemi. Naopak u skupiny subjektů, která – ač třeba nejpočetnější - je prakticky bez vlivu, netřeba s informacemi nějak hýřit. Takové subjekty (říkávali jsme jim figurky) stačí informovat později ... třeba až za padesát, či sedmdesát let.
***
Ale pojďme se teď opět podívat za panem Amlerem a panem Samlerem.
Drobná příhoda z jejich pracovního života nám názorně ukáže, že závažná chyba může nastat i v informování subjektu s nejvyšší prioritou (totiž projektového manažera). Současně tu máme i příklad jediné správné reakce na slova nadřízeného.

Pan Amler si pozval do své kanceláře pana Samlera.

Jak vidíte, už sedí u konferenčního stolku poté, co pan Amler vybídl pana Samlera slovy „Vezměte místo“. Ono to zní lépe než prosté „Posaďte se“, a to proto, že to evokuje anglické „Take a seat“. V oblasti projektového menežmentu musíte být světoví. To jinak nejde.

Pravděpodobně už pan Amler položil obligátní otázku „Jak se máte?“, aniž by ho to zajímalo. A pan Samler zřejmě už odpověděl „Skvěle“, aniž by to byla pravda.

A pak se už přešlo k meritu věci.