Genius na Pražském hradě (v.02)
Vypravěč (třeba já; nebo někdo úplně jiný): Milí přátelé, nacházíme se teď prakticky v centru Prahy, v Celetné ulici, nedaleko Staroměstského náměstí. Cože? Ach ano Pražský hrad – na ten také dojde. Náš příběh se ovšem odehraje zde. Totiž v domě za mými zády.
Začne ovšem právě na Hradčanech, kam se teď vydáme. Než tam dojdeme, představím vám protagonisty našeho příběhu.
Tím prvním je geniální matematik, jedna z nejjasnějších hvězd matematického nebe všech dob Augustin Louis Cauchy. Francouzský akademik, slavný, uznávaný a obdivovaný.
Druhým je pak Bernard Bolzano. Rovněž geniální matematik. Také teolog. Avšak zapuzený z Karlovy univerzity. Důvod? Urážka majestátu a spory s katolickou církví. V podstatě pan „Neznámý“.
A teď taková vsuvka. Když jsem před lety přišel do Prahy na studie, měli jsme na matematiku docenta Hanuše. Víte, jak jsme mu říkali? No jasně, Kóši. A ve vedlejší paralelce měli jiného docenta. Jak mu říkali? Pochopitelně - také Kóši. A ve třetí to bylo stejné. Prostě Kóši a zase Kóši. Žádný z pánů docentů nám ale neřekl, že tenhle geniální matematik žil v letech 1833 až 1835 na Pražském hradě. Doprovázel totiž – jako zapřisáhlý roajalista a katolík – zapuzeného francouzského krále Karla X, který na Hradčanech nalezl azyl.
Na myšlenku příběhu, který vám budu vyprávět, mě přivedly dva odkazy.
Tím prvním byl článek vynikajícího holandského matematika Dirka Janan Struika. Mimochodem – za jeho stažení jsem kdysi zaplatil 15 dolarů. Článek přitom pouze zmiňuje skutečnost, že oba velcí matematikové žili několik let nedaleko sebe v Praze a pracovali na shodných tématech. Klade si rovněž otázku, zda se mohli setkat, na kterou odpovídá záporně. Cauchy by si asi těžko zadal s rebelem, jakým byl Bolzano.
Galina Sinkievič naopak ve své stati píše, že Cauchy znal Bolzana osobně a využil jeho myšlenky ve svých vlastních pracích.
Nojo, dějepis – ha ha. Nehodící se škrtněte.
Tak jsme tady. Že je ale ta Praha překrásná? Zvlášť teď, když hýří barvami podzimu.
Vždyť jak to psal můj oblíbený básník, Vítězslav Nezval? Praho, Tebe je tak těžké opuštět. Tvé Hradčany a Tvého Mikuláše...
Ovšem Cauchymu se zdála spíš cizí, nepřátelská. Málokdy opouštěl hradní komplex.
***
Jednou navštíví Cauchyho jistý piarista.
„Monsieur Cauchy, možná byste měl zájem setkat se s Bolzanem“ řekne piarista během rozhovoru.
Jako všichni géniové je Cauchy trochu roztržitý, jeho myšlenky těkají po krajinách matematiky, proto odpoví: „Bolzano? Tam jsem, myslím, nebyl...“
„Ale ne. Nemyslím to město.Tenhle Bolzano je teolog a matematik…“
Zdáse, že Cauchy nemá zájem.
Jednoho deštivého podvečera, skoro noci se Cauchy přece jen vypraví dolů, do Prahy, aby Bolzana vyhledal. Je podzim, skoru už zima.Ta příhoda musí totiž být „noir“, jde přeci jen o „krádež“. A „noir“ atmosféra vyžaduje noc a déšť. A prázdné ulice. A také – dejme tomu – listopad.
A právě takovou Prahou spěchá Cauchy, zahalený v plášti, kamsi na Staré Město pražské…
Vstoupí do malé, spoře osvětlené místnosti. Skoro narazí do postavy, sedící za stolem. To musí být on, pomyslí si a řekne:
*) Dobrý večer... Dovolte mi, abych se představil. Já jsem... (Bon soir... Permettez-moi de me presenter. Je suis...)
Cauchy se zarazí. Muž za stolem, ponořený do svých myšlenek, se ani nepohne. Nevstane, nepřivítá vzácnou návštěvu.
Cauchy pohlédne přes rameno sedícího do papírů na stole.
Po chvíli, která má cenu celé věčnosti, se potichu vytratí z místnosti a opět vstoupí do děštivé noci. Bolzano jeho návštěvu vůbec nezaznamenal. Cestou zpět Cauchy přemýšlí, snad svádí i jistý vnitřní boj.
Bolzano je napřed, to musím uznat. Ale je jen otázka času, kdy by mě to také napadlo. Jeho nikdo nezná. A sotva kdy bude. Je uvězněn v tomhle městě, vzhledem královském, ale duchem provinčním. S mým jménem to pronikne do světa.
Ostatně Pythagorovu větu také vymyslel někdo úplně jiný... Ale koho to dnes zajímá? Pythagora ovšem zná každý...
V tomto světě se Osud prostě dere k silnějším. C’est la vie...
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |