Černobílý Afričan

"Chci vám říct, že nic není velké a významné. Život se skládá z úplných drobností. Takže pokud se zaměřujete na takzvané velké věci, život promarníte." (Osho)

Byl takový krásný, jarní den. Ještě dost chladno, chvílemi poletoval sníh. To mám moc rád. Tak bývalo u nás, v Podkrkonoší. Možná byla neděle. Ba ne, spíš čtvrtek. Ve čtvrtek jsem se narodil. I moje žena.
***
Tak vezmu psy a jdeme ven. Na jedno z nejkrásnějších míst Prahy. A nejspíš celé planety.

Je odtud vidět katedrála a petřínská rozhledna, o které náš snad největší (podle mě určitě) básník, Vítězslav Nezval napsal:
Je to slečna již vězní za mříží
celý den stojí nahá
proto se po ní ohlíží
celá Praha.
***
Možná je to nejkrásnější den mého života. Určitě, žádný jiný totiž neexistuje...
Ptáci zpívají. Slyšíte mistrovské trylky kosa a vábení budníčka „cilp – calp“ ? Však mu také Němci říkají "Zilpzalp".

Na vstupu do lesa, na spadaném tlejícím listí minulého podzimu už vykvetly violky. Ty zde mají barvu do červena, na rozdíl od těch na naší zahrádce, které jsou modré.

Les. Listnatý les. Jarní les. Les báseň. Koruny stromů v modrém nebi.

Tu z větve slétne černobílý ptáček, snad o něco menší, než vrabec. Poskakuje po cestě a pocukává křídly. Lejsek bělokrký!

Tak už ses vrátil z daleké pouti, brácho? Jak dlouho jsme se neviděli? Je to už řadu let a bylo to v průhonickém parku.
Poznáte ho snadno:

Snad už najde dost potravy – lejsek se totiž živí výhradně létajícím hmyzem (však mu také Angličané říkají „Collared Flycatcher“).  A nakonec se zahnízdí v některé z budek, kterých je tu všude – naštěstí - dost.

A kde že byl tento drobný ptáček na „zimním bytě“? Je to totiž "Afričan".
A ta dálka je až neuvěřitelná:

Myslím, že jde o území států Uganda, Keňa, Demokratická republika Kongo, Tanzanie a Zambie.
Jak to ta asi 8 cm dlouhá křídla zvládnou? Kolik těch brášků se vrátí k nám? A jak najdou cestu?

Zdeněk Veselovský ve své knize "Obecná ornitologie" píše, že ptáci se při své pouti řídí postavením slunce a hvězd. A také zemským magnetismem a mnoha dalšími způsoby.
Úžasné...
Neměl on ten malý vězeň z Dostojevského (a samozřejmě Janáčkova) „Mrtvého domu“ nakonec pravdu, když nad zraněným orlem pronesl: „Vždyť on pták a my jen lidé“?