Tenhle zmetek už víckrát nepoletí!
Dne 24. května 1962 probudili Scotta Carpentera v hodinu, která jen stěží může být považována za ranní – totiž v 01:15. Následně posnídal se záložním pilotem Johnem Glennem a několika dalšími lidmi. Představte si to! Tihle chlapi snad byli bez nervů: on nejen že spal, ale měl i chuť na snídani. A to ho čekalo snad největší dobrodružství, které si lze představit. To já nespal a nesnídal ani před obyčejnou písemkou z matiky.
Scott Carpenter měl uskutečnit druhý americký orbitální let kosmické lodě Mercury. Dlužno podotknout, že původně tento úkol připadl Dekeovi Slaytonovi, kterého však krátce před letem vyřadily drobné zdravotní problémy.
Nyní byl tedy na řadě Scott. Po snídani absolvoval předletové vyšetření a o půl čtvrté byl již oblečený ve skafandru.
Po krátkém odpočinku ho dodávka odvezla ke startovacímu komplexu LC14, kde v ranní mlze čekala raketa Atlas.
Za 10 minut už Scott Carpenter zaujal místo v kabině kosmické lodi, kterou pojmenoval Aurora 7.
Na co asi v takové chvíli člověk může myslet? Jeho předchůdce, vůbec první Američan v kosmu, Alan Sheppard, na tuto otázku odpověděl s humorem: “Na to, že každá součástka celého systému pochází od dodavatele, který nabídl nejnižší cenu“.
Start proběhl v 07:45 a Aurora 7 se brzy ocitla na oběžné dráze kolem Země. Jeden oblet trval 88,5 minuty a v plánu byly tři.
Nebudeme zde popisovat jednotlivé experimenty, které byly během letu konány, ani nesčetné obtíže, kterým musel astronaut čelit.
Každopádně Aurora 7 přistála v Atlantiku po 4 hodinách 56 minutách a 5 sekundách, celých 402 kilometrů od plánovaného místa přistání. Zásoby paliva byly téměř vyčerpány.
John Glenn později ve svých pamětech poznamenal: „...nikdo nevěděl, jestli je Scott živý nebo mrtvý“. Carpenter však živý byl, vylezl z kabiny a odpočíval ve svém záchranném člunu.
Když se k němu po necelé hodině dostali žabí muži, Carpenter byl v pohodě a dokonce jim nabídl něco ze svých zásob potravin. Po více než třech hodinách od přistání vystoupil astronaut na palubu letadlové lodi Intrepid.
A pak následovala návštěva v Bílém domě. Všimněte si dámy v červeném kostýmku. Ano je to paní Rene Carpenterová. Vždy mi bylo líto těch statečných žen, které obětovaly svá nejlepší léta mužům, jdoucím za svými sny, aby pak musely uvolnit místo mladším. Byl to osud mnoha žen astronautů, i její...
Ale teď jsou ještě spolu a právě všichni rozmlouvají s presidentem Johnem F. Kennedym.
Takže všechno OK?
Jak se to vezme.
Mnozí soudili, že Carpenter bezpečně přivedl na Zem kosmickou loď, která měla velké problémy s palivem, řídícím systémem a indikátorem polohy. Bez jeho ručního řízení by Aurora 7 shořela při průletu atmosférou.
Jiní se domnívali, že svůj let zpackal. Vyčerpal palivo, nedokázal vyrovnat loď ke vstupu do atmosféry a zažehnul pozdě retrográdní rakety, čímž minul cíl o zmíněných asi 400 km.
Tom Wolfe ve své knize „The Right Stuff“ popsal emotivní scénu, ve které ředitel letu Chris Kraft zvolal (sic!): „Tenhle zkurvysyn už víckrát nepoletí!“ (That son of a bitch will never fly again).
Nu, jak jsem řekl, je to dějepis - věda společenská, tedy žádná. Kdo ví, kde je pravda. Jisté však je, že Scott Carpenter se už víckrát do kosmu nepodíval. Naopak se věnoval podmořskému výzkumu.
Zakončil bych slovy Scotta Carpentera, která, možná bezděky, vystihla ten největší přínos kosmonautiky pro lidstvo: „Kosmický program možná dokonce zabránil třetí světové válce, když nás (tedy USA a SSSR) přiměl soustředit se na prvenství v dosažení Měsíce, místo na snahu zničit jeden druhého.“
Použitá literatura:
John Catchpole – Project Mercury (Springer, 2001)
Francis French – Into that silent sea (Uni of Nebraska Press , 2007)
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |