Noční dravci aneb esence Ameriky
Později jsem se bavil s jedním americkým kolegou a zavedl také řeč na toto téma.
„Jo, jsou dobré, ale nemohou to být symboly Ameriky“ řekl. „Už proto, že jsou to skupiny, chápeš? Amerika, to je individualismus. Osamělci, sledující jen svoji cestu. V muzice? Třeba Sinatra, Miles Davis a tak…“
***
Když se dnes podívám na obrazy Edwarda Hoppera, dal bych mu za pravdu.
***
Jake Rowney měl pocit, že ten skromný keřík kvetoucího hlohu, který minul cestou, je jedinou živou duší v téhle betonové džungli. Jedinou bytostí, která mu byla blízká, které by se chtěl dotknout.
Lidé, které potkal, mu připadali mrtví. Živí a současně mrtví.
Nesnášel tohle město, kam ho zavedly povinnosti a těšil se, až bude doma. Těšil se na jarní řeku, zelené stromy a zpěv ptáků. Ještě jedna schůzka zítra dopoledne a pak…
Jake se při té představě usmál a napil se drinku. Bylo to dobré. Zdvihl palec směrem k barmanovi a uznale pokýval hlavou. Barman odpověděl úsměvem a lehkou úklonou.
Kromě něho a toho mlčenlivého barmana zde byla ještě ta podivná dvojice. Orlí nos a červené šaty.
Zalétaly k němu útržky jejich hovoru, z kterého mrazilo. Mluvili tiše.
„Přidržím ji tam dýl…“
„Peníze jsou v knihovně v prvním…“
„Nesmíš to zase zbabrat…“
Pak přešli do úplného šepotu a Jake už nerozuměl nic.
Zvláštní, pomyslel si, že jim nevadí, že je ten barman slyší. Byl teď úplně u nich, takže musel rozumět každé slovo. Ale jako by neslyšel. Ani nehnul brvou a umýval sklenice. Profík? Nebo to snad hraje s nimi? Kdo ví…
Pak se ti dva náhle sebrali a vyšli do noci. Hezká ženská, napadlo Jakea a zadíval se na její křivky v těsných, červených šatech, mizící ve tmě. Škoda, jestli ji ten s orlím nosem do něčeho zatáhne…
Jake se otočil na barmana, který stále leštil sklenice. "The only living boy in NY" napadla ho slova nějaké písně. Jo, tenhle vypadá - na rozdíl od těch dvou - fakt sympaticky. I když je asi němý. Jake se té myšlence usmál. Aby navázal kontak, řekl zcela zbytečnou větu:
Barman se usmál, ale než stačil cokoli říct, ozvalo se z kuchyně: "Jacek!!"
*) Hned!
**) Ne hned, okamžitě!
***
Komentář Nikol a Fabiána
Fabian: "Jak říká Otec Wojciech - wszędzie jest dużo Polaków"
Nikol: "Jakože všude je hodně Poláků?"
Fabian (směje se):"Tak!"
***
Pozn.: Inspirováno obrazem Edwarda Hoppera "Nighthawks"
https://literaryfictions.files.wordpress.com/2015/05/nighthawks-by-edward-hopper.jpg
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |