Maminka namalovala obraz „Tání na Hrubých lukách“.
Hrubá luka, moje dětství.
Letos ale nebyl vůbec žádný sníh. Alespoň u nás. Chodívám po jedné cestě v Ruzyni. Nedaleko je věznice, kde lidem vzali svobodu pohybu. Ale nikoli svobodu ducha...
***
Kdysi dávno jsem viděl film Tengize Abuladzeho „Pokání“.
Byl to moc dobrý film.
Končil scénou, kdy stařenka kráčí po silničce na kraji města.
Když míjí ženu, která se dívá z okna jednoho domu, zeptá se: „Vede tahle cesta do kostela?“
„Nevede“ odpoví žena.
Stařenka se zastaví a řekne si: “A k čemu je cesta, která nevede do kostela?“
Chtělo by se mi dodat – kdo má uši, slyš.
***
„Heart of sunrise“ zpívali Yes. To byla moje studentská léta. Léta hedvábných starostí.
Ale tohle je heart of sunset... A starosti už dávno nejsou hedvábné.
***
V puklině betonu před naším domem vykvetly fialky.
Jsou tak krásné. A tak křehké... Dávej pozor, ať na ně nešlápneš!
***
V naší ulici jsem potkal vrabce. Jak dlouho jsme se neviděli, brácho?
To je dobře, že jste pořád tady...