Slon (nejen v porcelánu)

Tak nevím, neměli bychom v těžkých chvílích odložit své ego, které je zdrojem veškeré zášti a spíš táhnout za jeden provaz?

Politování hodným „hrdinou“ následující bajky je slon. Upřímně se mu omlouvám, že jsem mu přisoudil lidské vlastnosti. Ty zvířata (tedy ta volně žijící) nemají.

Tak ten slon žil kdesi v Africe a byl to spíš samotář. Možná tím i trochu trpěl, kdo ví. A propos, teď jsem si vzpomněl, jak kreslil slona Antoine de Saint-Exupéry ve své skvělé knize Malý princ. Vzpomínáte? Jako klobouk. Klobouky mám moc rád, ale přidržím se dále spíš toho, jak slona kreslil jiný můj oblíbenec, totiž německý malíř Wilhelm Kuhnert.

První obrázek je parafrází jeho obrazu Samotář (Einzelgänger).

Tak takhle tam ten náš slon žil. Jenže pak vypukl hrozný požár...

Nebe bylo rudé a černé od šlehajících plamenů a hustého dýmu. Všechna zvířata spěchala na druhou stranu řeky.
Nejbližší most přes řeku byl starý a chatrný. Nikdo asi moc nepočítal s tím, že by požár takového rozsahu mohl vypuknout. 

Náš slon se vydal k mostu. Ostatní zvířátka ho žádala, aby použil brod, který je o kousek dál. Že ho most neunese a spadne. Pak nebudou moct pryč malá zvířátka, která neumějí plavat.

Ale slon se jen smál. Je tu most, tak jdu přes něj. Měli ho vybudovat nový, jestli tenhle nestačí. A šel.
 

Dřevěná konstrukce nešťastného mostu úpěla a vzdychala a ze všech sil se snažila držet pohromadě.

Ač je to ku podivu, vydržela.

Když byl slon již v bezpečí na druhé straně, otočil se, hrdě se rozhlédl kolem sebe a zvolal:

A pomalým krokem se vydal dál…