Na čáře

Čára neboli hranice. Bývala přísně střežena. Zvláště některá. I když, v osmdesátých letech vstoupila stagnace i na hranici...

Rozhovor se odehrál na rozlehlé lesní mýtině, nedaleko rakouských hranic, mezi trojicí záložáků. A pokračoval nějak takto:

„Já se divím, co tady támhle nadporučík dělá“, řekl četař směrem k svobodníkovi.
„Jakože jsem měl zahodit povolávák a jít si sednout, jo?“ zasmál se nadporučík.
„Ale já nemyslím tohle cvičení“, pokračoval četař. „Máš techniku, umíš Anglicky, Německy a Francouzsky – co tady ještě děláš?“
„Narodil jsem se tady“, odtušil nadporučík.
„To je toho… Pár set metrů dál a měl bys svobodu.“
„Já se cítím svobodný i tady“, řekl nadporučík
„To si děláš prdel“, vmísil se svobodník.
„Vůbec. Existuje jen vnitřní svoboda a tu ti nikdo nevezme.“  Nadporučík se zvedl a pomalým krokem se vydal k lesu.
***
„Prosím tě, ten to musel žrát, když je nadporučík“, řekl svobodník.“ Možná vlez i do strany…“
„Hovno“, opáčil četař. "Má vejšku a je na třetím cvičení. Tak ta hodnost sedí . Můj bráchanec to má taky tak“.
***
Svobodník už neodpověděl, protože se pohroužil do slastného spánku.
Četař se zadíval na jestřába, který stále ještě kroužil nad lesem.  Ten má život, pomyslel si a vložil do úst nové stéblo bojínku. Poslouchal zvonění hmyzu a…
 

Když otevřel oči, jestřáb stále kroužil po nebi. Byl hodně vysoko.

Vtom se vedle dravce rozprskla světlice červený déšť. A hned nato další a další. Pták se zakymácel a poplašeně slétl níž. "Že by někdo zdrhnul?" napadlo četaře.
Skoro ve stejném okamžiku se na cestě v oblacích prachu objevil gazik s velitelem útvaru, majorem Klikarem.
 

Když vůz zastavil, Klikar se rozběhl k oběma poddůstojníkům.
"Kde je velitel?!" sotva popadal dech.
"Jako nadporučík? Šel do lesa. Asi na záchod", řekl četař.
"Nebo na houby", doplnil svobodník.

"Tak to byl on", zabědoval Klikar. "Vzal kramle!!!", zařval a rozběhl se k lesu. Pak se ale zastavil a běžel k autu. Zvláštní - takový tlusťoch a taková rychlost. Když naskočil, gazik se rozjel a zvířil na cestě prach.

"Ty vole, tak von utek…" řekl četař.
"A nás tu nechal", dodal svobodník a začal se smát.
"Aby ti eště nepřišili, žes ho naváděl! Já bych to dosvě-, dosvědčil", kuckal svobodník.Za chvíli se oba vojáci smáli, až se prohýbali a nemohli ani mluvit.
"Vnitřní svo-...svoboda-a-a!" vykřikoval četař.
 

Když se trochu uklidnili, řekl četař:
 

Opět se rozesmáli a vydali se za autem, které už zmizelo v lese.
Vi=
Když už les pohltil také oba poddůstojníky, vynořila se na druhém konci mýtiny postava v zeleném tílku a maskáčových kalhotách. Nadporučík šel zvolna, s čepicí plnou hub. Než zašel do lesa, zastavil se a pohlédl vzhůru.
=de
Jestřáb, který byl ve skutečnosti orel, už opět kroužil vysoko na obloze, nedbaje o hranice ani liché starosti lidí na zemi.

Pozn.: Pokud chce, může případný čtenář text označený Vi=de vynechat. Dle libosti…