Mým posledním zaměstnavatelem se před lety stala jedna obří konglomerátní společnost.
Zpočátku jsem pracoval pro divizi, která právě převzala podobně zaměřenou část jedné americké firmy a usilovala o americký trh. To samozřejmě vyžadovalo intenzivní komunikaci a spolupráci s americkou stranou.
Jenže, jak vlastně na ty Američany? Jak s nimi jednat? Jaké jsou jejich názory, požadavky, priority?
Nejlepší je takový problém řešit sofistikovaně. A tak byl nastartován projekt „Cultural Change“ a prvním milníkem byla přednáška amerického lektora. Konala se v centrále naší firmy v Německu a měl jsem tu čest rovněž se zúčastnit.
Za svůj život jsem absolvoval množství přednášek a školení, pro která používám souhrnné označení „přehlídka ztraceného času“. Ale toto mezi ně rozhodně nepatřilo. Naopak, bylo velmi zajímavé.
Americký lektor byl celkem mladý, pomenší kudrnáč s ryšavými vlasy.
"Dobrý drescode" šuškali jsme si. Je fakt, že ten skvělý boater si záhy sundal...
Mládenec se rozhlédl po auditoriu (bylo tam jistě víc než dvě stě posluchačů z evropských a asijských lokalit naší firmy) a postupně si vybral asi pět osob – a já byl mezi nimi – se kterými se srdečně pozdravil. To jsem nikdy před tím nezažil a líbilo se mi to.
Dalším překvapením bylo, že neměl připravenou žádnou prezentaci, žádné slajdy, nic. V naší firmě nepředstavitelné! Jen tak chodil, mluvil a občas něco napsal na tabuli.
„My Američané si nehrajeme na kvalitu“ začal. „Na prvním místě je pro nás cena, co si budeme nalhávat. A na druhém pak skutečnost, jestli to, za co ty peníze vydáme, splní naše očekávání. A kvalita, jak je obvykle chápána tady v Evropě, je tak – řekněme - na pátém místě“
A je to! U naší společnosti tomu bylo přesně naopak. Tedy alespoň verbálně – ale to jsem tehdy ještě nevěděl.
A pak mluvil například o tom, jaká témata jsou vhodná, resp. nevhodná pro konverzaci během přestávky obchodního jednání. Vhodný je prý například sport (jenže náš soccer je moc nezajímá a – ruku na srdce – kdo v Evropě ví, kolik houmranů udělali, řekněme, Milwaukee v posledním kole MLB? Ale budiž), dále pak rodina, dovolená, domácí zvířátka a tak. Naprosto nevhodným tématem je pak třeba politika (ha ha, to by se většina z nás tady neměla o čem bavit. Tedy kromě mě...) nebo náboženství.
To nejpodstatnější si však nechal na konec.
Krátce se zamyslel a řekl: “Podívejte se, já vám něco povím.“ A bouchl dlaní do tabule, až se spící kolegové polekaně probudili.
A pak se rozesmál...
Takže tak...