Neberme se zase tak moc vážně

Když hodíš kámen na hladinu rybníka, voda vystříkne a vlnky se rozběhnou do stran. Odraz slunce se zahoupe. Vodoměrky se rozutečou. Za chvilku se hladina uklidní a vše je jako dřív. Jako by nikdy žádný kámen nebyl. Tak to chodí...

Pan/ soudruh*) Nýč byl důležitý člověk. Dělal závažná rozhodnutí. Jeho názory měly váhu.

Ostatně, byl také doktor, myslím, že práv. A jeho nohsledi se mohli „udoktorovat“: Byl tady už pan doktor? Co říkal soudruh doktor? Je to naprostá pravda, co napsal pan doktor. Ten náš soudruh doktor, co ten všechno pro nás udělal! A tak dále.

*) Nehodící se škrtnout, podle momentální situace. Byl totiž jako olej v láhvi s vodou – kdykoli ji obrátíte, olej také vždy rychle vyplave na hladinu.

... a o pár let později:
 

Zkrátka svět se točil kolem pana/ soudruha*) doktora… Alespoň on si to myslel.
                                                             ***
Voda v Labi zatím lhostejně plyne a roky běží… A moc střídá bezmoc...
                                                              ***

                                                                    ***

https://www.youtube.com/watch?v=gh9-P1FuB7c