O jedné směrnici
Takhle to tam vypadalo před asi pěti lety…
A takhle v době mimořádné události, o níž bude řeč…
***
Často jsem chodil do služeb. Hlavně jako pomocník dozorčího útvaru, čili deveťáka (DVT – Dozorčí vojenského tělesa). Deveťák byl vždy voják z povolání.
Toho dne jsem sloužil s nadporučíkem Kučerou.
Nadporučík Kučera byl propagandista pluku. Co je to za funkci, nikdo netušil. Ale zřejmě to byl skvělý „šolíšek“, protože ho nikdo nikdy neviděl v maskáčích a kanadách. Nosil pouze vycházkovou uniformu a polobotky. A černé brýle. Byl to ostatně krásný člověk – urostlý modrooký blonďák. Dozajista by mu slušela uniforma Wehrmachtu, smáli jsme se.
***
Služba nezačala vůbec dobře. Naopak, začala špatně. Hned po příchodu do deveťárny jsme dostali zprávu o útěku vojáka. Horší už byla jen ztráta zbraně. A vůbec nejhorší by bylo, kdyby zmizel voják i se zbraní. Ale to nebyl, naštěstí, ten případ. Každopádně se však jednalo o mimořádnou událost (po vojensku MU, čti em-ú). Zmizelý voják byl notorický útěkář, kluk ze Slovenska, který měl nasluhovat už asi půl roku.
Kučera, zvyklý na postup podle rozkazů, předpisů a směrnic propadl panice. Co teď?
„No jistě, známá směrnice!“ vytrhl mi ji Kučera z ruky a celý zářil. Bylo jasné, že o její existenci neměl ani ponětí.
Ve směrnici nahoře stálo:
Čas Č + 30 minut: nahlásit zmizení vojáka na velitelství svazku.
"Tak to už určitě 30 minut je", řekl Kučera a usedl k telefonu.
Pak už to běželo jako po drátkách. Telefonát stíhal telefonát. Ze svazku požadovali další a další podrobnosti.
Představoval jsem si, jak se rozbíhá velkolepá pátrací akce, vojenská policie zastavuje vlaky, autobusy i osobní automobily mířící na Slovensko a nakonec vytahují od někud za límec toho nebohého zběha.
Kučera měl výbornou náladu, usmíval se a dokonce si začal prozpěvovat tehdejší hit, který hrála i naše útvarová skupina, vedená vojínem Šarkézim.
Popravdě, bylo mi trochu divné, že se celá ta MU hlásila hned na svazek a ne třeba veliteli praporu toho vojáka nebo veliteli našeho útvaru. A jak tam tak sedím, napadlo mě tu směrnici obrátit.... Běda! Mělo to ještě druhou stranu. Teda vlastně první. No samozřejmě! Nejdřív se měl útěk hlásit veliteli praporu a ten to pak měl osobně ohlásit veliteli útvaru. Onen inkriminovaný Čas Č pak představoval plné 4 hodiny (!) od nahlášení zmizení vojáka veliteli útvaru.
Kučera se úplně sesypal a plačtivým hlasem bez ustání opakoval to slůvko, které začíná písmenem „k“ a zní ve všech našich krásných slovanských jazycích úplně stejně. Velitel útvaru byl totiž fakt ras. Prostě totální zmar a zoufalství...
*) Pozn.: Krásná ukázka tzv. zdvojené nadávky, jejíž zavedení do spisovné češtiny novináři mylně připisují fotbalovému funkcionáři Ivanu Horníkovi. Tím je navíc prokázáno, že většina novinářů vlastnila modrou knížku – jazykový jev byl totiž ve vojenské řeči běžný dávno před Horníkem.
***
A jak to dopadlo? No, průšvih to byl, to ano. Vojáka samozřejmě chytili a Kučera byl přece jen propagandistou pluku, že.
Ovšem jednu nepříjemnou konsekvenci to pro něho přece jen mělo: asi za dva týdny vyrážel první prapor na ostré střelby a na korbě "vejtřasky" seděl v maskáčích a kanadách také nadporučík Kučera. Něco nevídaného! Tvářil se jak raněný tapír. Jestli znáte ten obrázek od Wilhelma Kuhnerta z Brehmova života zvířat, tak ten tapír, to je celý Kučera. Fakt… Vypadá to nějak takhle:
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Miroslav Pavlíček
Smrt na plese
"Rychle, pusť si rádio!" "Co se děje, vole? Rusko napadlo Ameriku? Nebo Amerika Rusko? Nebo Číňani přistáli na Měsíci?"
Miroslav Pavlíček
Noty
Zpívat podle not je žádoucí. Vždycky bylo. Zpívej podle not (schválených, rozumí se) jednohlasý chorál a budeš "zolát". Ale někdy se to může zvrtnout, jako když Michou vysypal obsah králíka do záchodu. Tak pozor na to!
Miroslav Pavlíček
Byl to dobrý rok
Ten, kdo si ztěžuje na svět, tím odhaluje své vlastní uvěznění ve světě. Postoj pramenící z vděčnosti je blažeností (Mooji)
Miroslav Pavlíček
Dluh
Běda mně hříšnému, jsem dlužen každému a nejvíc jednému - Pánu Bohu svému. (Bohuslav Martinů: Kytice/ lidová poezie)
Miroslav Pavlíček
Proč?
Proč lidé sahají ke krajním řešením, která se zdají být zbytečná? Ostatně i já sám jsem chtěl kdysi vstoupit do Cizinecké legie. Proč? To si nechám pro sebe. Tváří v tvář hlídkujícímu legionáři v Aubagne jsem však ztratil odvahu.
Miroslav Pavlíček
Helgoland a já. Já?
18. dubna 1945 bombardovalo ostrov Helgoland 1000 letadel. 18. dubna 1947 explodovalo v podzemí pevnosti 6000 tun trhaviny. Ostrov měl navždy zmizet z povrchu zemského. Nestalo se. Příroda – jako vždy – nakonec zvítězila.
Miroslav Pavlíček
Haiku, má láska
Východ si podává ruku se Západem. Tak je to správné. Tak to má a musí být. A tak to také bude.......
Miroslav Pavlíček
Špion
Slovo „konspirace“ se dnes používá téměř výhradně ve formě adjektiva a to ve spojení „konspiračni teorie“. A tak je pak - kromě skutečných konspiračních teorií - označován každý názor, který není v souladu s názorem oficiálním.
Miroslav Pavlíček
Říjen 1968 (stará fara v M.)
Dnes je opět - možná víc než kdykoli jindy během našich životů - zřejmé, že tou nejdůležitější věcí na světě je mír.
Miroslav Pavlíček
Panu učiteli (paní učitelce) s láskou
Na všechny své pány učitele a paní učitelky vzpomínám s úctou, láskou a s úsměvem v duši. Měl jsem štěstí.
Miroslav Pavlíček
Vilém
Většina z nás žije v přízemí svého života. Ovšem názory na to, kde a co jsou ta jeho vyšší patra se velmi liší.
Miroslav Pavlíček
Rusofil
Dnes je ovšem v módě spíš "rusofob". Nebo třeba ještě výstižněji "ruso-hater"? Ale co dělat s rusofilem?
Miroslav Pavlíček
Proč je chůze (zvláště pro nás boomery) mnohem lepší než běh?
Protože je tenis buržoazní sport? No, trochu to s tím také souvisí, ale důvody jsou přece jen jiné...
Miroslav Pavlíček
Tři erotické symboly Prahy
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Miroslav Pavlíček
Práskač
Jarek Nohavica oslavil nedávno sedmdesátiny. Já znám jenom dvě jeho písně. Ale ty stojí za to. Hlavně "Těšínská". Je to takový židovský klezmer. Ono se o tom Nohavicovi říká ledasco.
Miroslav Pavlíček
Ó ty ženy!
Tohle a podvraťáci?! Tak to jste vedle, pane. A je vidět, že tomu vůbec nerozumíte. V takovém případě byste se ale mohl stát radním pro kynologii. Že nic takového neexistuje? Tak to založíme. Nějak ty peníze "zdělat" musíme, ne?
Miroslav Pavlíček
Ten, kdo včas bitvu vzdává
Největším uměním bojovníka je včas bitvu vzdát a zachránit co se dá. On totiž život a jeho skutečný smysl je mnohem víc, než jakési hodnoty vynalezené lidským rozumem, který se tak často mýlí.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |