Riegrova stezka

Je to taková stará, poškozená fotografie. Malá holčička s rodiči a za nimi skály. Asi časné jaro nebo pozdní podzim, kdo ví.

Ta malá holčička je moje maminka a má celý život teprve před sebou. Babičku a dědečka jsem nepoznal, protože odešli dřív, než já jsem přišel. Na fotografii se usmívají a vypadají šťastně. Na zadní straně je napsáno: Riegrova stezka.
                                                                       ***
Riegrova stezka je v Semilech.
V Semilech bydlela také krásná Betty, o které jsem psal jindy.
 

Ta, co tančila s mladým důstojníkem, který se později stal prezidentem.
 

Betty o tom vyprávěla v době, kdy už dávno nebyla krásná, protože čas – i když je vlastně pouhou iluzí – nebere ohled na naše tělesné schránky. Byť by byly sebekrásnější.
                                                                        ***
Jenom ta Jizera, podél níž se vine Riegrova stezka je stále krásná. Voda plyne a je stále jiná a jiná a jiná. Stejně jako oblaka nad ní, která se stále mění na věčném nebi. Ale skály, ty jsou stejné.

Ale voda je mocnější než skály…