Ten starý dům stál v klidné čtvrti. Byl to velmi starý dům, jistě víc než sto let. Od tiché ulice ho dělil dřevěný plot, porostlý psím vínem, břečťanem a plaménkem. Někde prorůstal pámelník a vlaštovičník.
Stará paní, která v domě bydlela, nechávala plotu volnost. Jen občas se objevil mladík, snad vnuk staré paní, aby ho zastřihl.
Plot byl plný života.
Hnízdil v něm kos i červenka, temné nitro obývaly desítky pruhovaných šneků - páskovek a jako hnědá myška jím prolézal maličký střízlíček. Od časného jara po listech pobíhali páteříčci sněhoví a v ranní rose se třpytily pavučiny pavouka křižáka.
Bylo tak krásné procházet kolem toho plotu!
Pak se ale stará paní odstěhovala.
***
Nový majitel domu postavil nový plot. Z betonu a oceli....
A ten plot je dočista mrtvý.